Brenda, Garrett a její nevlastní sestra Chloe seděli s Alfou Romanem. Vedli tlumený rozhovor. Jakmile Aria s Milou vstoupily, obě se mu uklonily. Všichni utichli v okamžiku, kdy Ariu spatřili. Aria pohlédla na svou nevlastní sestru Chloe, která se na ni ušklíbla, ačkoliv se jí ve tváři jasně zračila žárlivost.

Ariu překvapilo, že Alfa skutečně přišel k nim domů. Kdyby chtěl, zavolal by si její rodiče k sobě.

„Jdi dovnitř!“ řekla Brenda drsným hlasem a vytrhla ji ze zamyšlení. „A nevycházej, dokud ti to nedovolím!“

Aria si byla jistá, že s nimi Alfa přišel vyjednat podmínky, aby se neprozradilo, že je Ryderovou družkou. Aria sklopila hlavu a spolu s Milou vešla do své ložnice a přemýšlela, o kolik si její rodiče řeknou. Nevěděla, jakou má v penězích hodnotu, ale byla si jistá, že jako Ryderova družka její cena poměrně dost vzrostla.

„Ach, Ario!“ řekla Mila a objala ji kolem ramen, když byly v její malé ložnici. „Co bude teď?“

Aria si opřela hlavu o Milino rameno a řekla: „Co když uteču?“

Mila od ní šokovaně odstoupila. „Zbláznila ses?“ okřikla ji. „Jestli utečeš, označí tě za tuláka. Víš, co dělají, když dopadnou tuláky?“

Aria se kousla do rtu a došourala se ke své posteli. Cítila se psychicky i fyzicky vyčerpaná. „Já vím…“ hlesla ochraptělým hlasem. „Utratí je, pokud je najdou, a smečky je najdou bez výjimky.“

„Když to víš, proč vůbec přemýšlíš o útěku?“ kárala ji Mila. „Je lepší, když o tvém osudu rozhodnou oni, Ario.“

„Já vím, co dělají tulákům!“ vykřikla Aria. „Zabijí mě za den nebo dva a navléknou to jako nehodu!“ Svalila se na záda na postel. „Když uteču, budu mít alespoň jedinou šanci na přežití. Půjdu do lidského světa a najdu svou matku.“

Mila si přisedla na okraj postele. „Kdyby tak bylo snadné opustit smečku, Ario…“

Dveře jejího pokoje se otevřely a vstoupila Chloe. Chloe byla o dva roky mladší než Aria a nenechala si ujít jedinou příležitost, aby jí doma ze života udělala peklo. Byla poloviční příčinou všech Ariiných problémů.

Aria jí musela uklízet pokoj, žehlit oblečení, vařit jim večeři a někdy, když byla Chloe unavená, jí dokonce musela masírovat nohy. Když Chloe nebyla s její prací spokojená, postěžovala si matce a pak začalo bití. V jejich domě to byl běžný scénář, protože Chloe nebyla nikdy spokojená. I ve škole se Arii otevřeně posmívala.

Chloe se opřela o dveře a zkřížila si ruce na hrudi. Ušklíbla se na Ariu.

„Teda, nad tou Měsíční bohyní fakt žasnu. Tentokrát svou práci neodvedla zrovna nejlíp. Jak mohla tak vychrtlou a ubohou vlčici, jako jsi ty, spojit s Alfovým synem?“ Zhnuseně nad Ariou mávla rukou. „Máma ti přikázala, abys zůstala zalezlá, tak ať tě ani nenapadne vystrčit nos z domu. Alfa Roman rozhodl, že zítra budeš nabídnuta těm ze Shadowwoodu. Přijdou si sem pro tebe.“

„Cože?“ vyhrkla Mila s očima rozšířenýma hrůzou. „Odkud víš o Shadowwoodu?“

„Copak jsem právě neřekla, že nám o tom řekl Alfa, ty pitomče?“ odsekla Chloe.

O Shadowwoodu nevěděl téměř nikdo. Bylo to přísně střežené tajemství, o kterém věděla jen hrstka lidí. A ti, kteří to věděli, o tom nikdy nemluvili.

„To musí být omyl, Chloe! Jak můžou Ariu nabídnout Shadowwoodu? Vždyť to je prakticky to samé, jako by ji zabili! Vlastně by bylo lepší zabít ji rovnou tady, než ji obětovat těm bezcitným parchantům.“

Chloe se vzrušeně zasmála. Odfrkla si: „Žádný omyl to není. A ty bys radši měla vypadnout z našeho domu, a to co nejdřív, Milo. Máma s tátou nejsou zrovna nadšení z toho, že jsi tady s ní.“ Otočila se k odchodu. Pohodila vlasy a prohlásila: „Zasloužíš si to, ty děvko!“ a pak se s kolébavým krokem vzdálila a zavřela za sebou dveře.

Aria byla zmatená a vyděšená.

„Co to znamená?“ zeptala se Mily. O žádných obětech nikdy neslyšela. Nikdy jí o žádných obětech nebo o Shadowwoodu nikdo neřekl.

Mila ji popadla za ramena. Vypadala tak zpanikařeně, že se její úzkost přenesla i na Ariu.

Řekla: „U Měsíční bohyně! Ario, musíš utéct!“

„Ale proč?“ zeptala se Aria a těkala pohledem do Miliných šedých očí.

Mile se zachvěly rty. Odtáhla Arii z čela pramen zrzavých vlasů a řekla: „V Shadowwoodu žijí lykani. Každých deset let z něj vycházejí a odnášejí si vlčice, které pak používají jako chovné samice, protože lykanské ženy nedokážou rodit mláďata.“

Jako by už tak neměla dost trápení, projela jí další vlna šoku. Aria zírala na Milu a z tváře se jí vytratila veškerá barva.

Mila pokračovala: „Každých deset let se Alfům ze Shadowwoodu přináší oběť v podobě jedné z dívek z vlkodlačí smečky, která je jim nabídnuta. Tuto oběť má povinnost přinést každá smečka. Tentokrát je na řadě smečka Silver Creek. Pokud ale vím, tentokrát vyjde ze Shadowwoodu lykan po pauze dlouhé padesát let. Naposledy byla oběť ze smečky Silver Creek přinesena před dvěma sty lety.“

„Odkud o tom tolik víš?“ zeptala se Aria.

Mila si povzdechla. „Jedna z mých tet byla lykanovi nabídnuta před více než šedesáti lety. Od té doby ji nikdo neviděl. Je to přísně střežené tajemství naší rodiny.“ Mila chytila Ariu za ruku, když ji zaplavila lítost nad její nejlepší kamarádkou.

Pokračovala: „Lykani jsou ještě mocnější než vlkodlaci. Jeden lykan dokáže hravě přemoci a zabít tucet vlkodlaků. Žijí hluboko v lese na místě zvaném Shadowwood. Nikdo se tam neodvažuje vkročit. Před tisíci lety lykani pořádali nájezdy na vlkodlačí smečky a odnášeli si ty nejžádoucnější vlčice, aby se s nimi spářili. Poté, co se s nimi spářili a zplodili mláďata, prý dívky uvrhli do kobek, kde musely strávit zbytek života.

Vlkodlaci neměli v ochraně svých vlčic proti lykanům sebemenší šanci. Aby se zastavily tyto nesmyslné únosy, byla mezi lykany a vlkodlaky uzavřena smlouva, podle které vlkodlaci každých deset let nabídnou lykanům jednu dívku. A protože byl tento proces tak elegantně zjednodušen, vedl k nárůstu zdravé populace lykanů. Přestali sem chodit, ale—“ Mila pohlédla na Ariu. „Teď přijdou znovu. Pro tebe.“