Kapitola 1: Ty si bereš mého bývalého?

„Budu se vdávat!“

Zamrkala jsem. „Cože? Vy jste spolu chodili?“

„Jasně, že jo, hlupáčku. Víš, jak strašně ráda jsem zamilovaná.“ Moje sestra Piper se zasmála.

Doslova zářila. To bylo první varovné znamení.

„Bereš si toho týpka jménem Trent s němým G? Toho, co jsi potkala na tom tříměsíčním jógovém pobytu v LA?“

„Fuj, to ne. Trent byl kretén,“ vyštěkla.

„Ehm, tak asi gratuluju... ale kdo je ten šťastlivec?“ Spíš smolař, kdybych k ní měla být upřímná.

Piper mi podala naškrobenou, zeleno-krémovou obálku se stříbrnou kaligrafií.

Vzala jsem si svatební oznámení a rozložila ho; už teď se mi v zadní části hlavy začal usazovat děs.

„Srdečně Vás zveme na svatbu Piper Thorneové a Caleba Mercera.“

Srdce mi nespadlo do kalhot, doslova mi proletělo žaludkem volným pádem a opustilo mé tělo.

„Caleb Mercer,“ pronesla jsem pomalu. „Můj Caleb?“

Piper mi své svatební oznámení hbitě vytrhla z třesoucích se prstů. „MŮJ Caleb,“ zašvitořila Piper. „Není to šílený? Ono to prostě... do sebe zapadlo. Minulé Vánoce se vrátil do Valcrestu, znovu jsme se dali dohromady a – bum. Okamžitě to zajiskřilo.“

Zírala jsem na sestru, jako by mluvila nějakým neznámým jazykem.

Caleb Mercer byl můj bejvalej z vejšky. Ten, co mě opustil bez skutečného vysvětlení. Rozešel se se mnou přes textovku, a to přesně na moje narozeniny.

Ex, přes kterého jsem se nikdy nepřenesla.

Ten, kdo přesně věděl, na jakou strunu zahrát, a zmizel zrovna ve chvíli, kdy jsem v něj začala věřit.

„Ty si bereš mého bývalého?“

Piper protočila panenky. „Tvého bývalého? Byli jste vůbec někdy doopravdy spolu? Tenhle dávný románek? Ale no tak, sestřičko.“

V ústech mi vyschlo.

Piper vstala z gauče a nakročila, jako by mě chtěla přivítat, ale pak se prudce zastavila a znechuceně nakrčila nos v jemném zděšení.

„Ach. Ne, asi tě nemůžu obejmout. Máš na rukou inkoust a já si tenhle svetr zrovna přinesla z čistírny.“

Na sobě měla pastelově růžový pletený svetr s copánkovým vzorem, pod ním bílé saténové tílko, a k tomu nažehlené krémové lněné kalhoty a baleríny, které nikdy nepoznaly škrábnutí. Své blond vlasy měla stažené do dokonalého nízkého drdolu. Každý kousek její osoby křičel nenucenou elegancí.

Já, pro srovnání, jsem stála ve dveřích ve zmačkané košili, v uhlově šedé sukni, která mi sotva sahala do půlky stehen, s jedním podpatkem, který se držel při životě jen silou vůle, a s černým inkoustem rozmazaným přes tři prsty.

Zírala jsem na ni, ohromená k mlčení.

Piper usrkla vína. „Jsi v pohodě? Vypadáš trochu bledě. Zase ty závratě? Možná bys měla na svatbě vynechat přípitek šampaňským. Nerada bych, abys mi tam během slibů omdlela. To by byl trapas, Haze. Každopádně, půjdeš mi za svědkyni. Budu držet palce, abys chytila kytici. Můj snoubenec má dobře vypadající kamarády, na které bys možná mohla udělat dojem.“

Zírala jsem na ni.

„Ve spěchu jsem odešla z kanceláře, zlomila si ten zatracenej jehlovej podpatek, projela tři červený, hádala se s opilými řidiči a málem nabourala svoje Audi, jen abych se k tobě dostala, Piper. Říkala jsi, že je to nouzovka!“

Zarazila se uprostřed doušku.

„Aha... promiň, to jsem netušila. Jen jsem myslela, že máš zpoždění, protože tě zase rozptýlila výloha Zary.“ Zachichotala se.

„Ne.“

„No, i kdyby, docela by se to teď hodilo, protože víš, že si potrpím na barvy, odstíny a látky,“ brebentila dál.

Teď byla řada na mně, abych protočila panenky. „Tak povídej.“

„Je to zelená. Ale ne ta obyčejná... je trochu víc intenzivní,“ vysvětlovala.

„Myslíš smaragdově zelenou?“ zeptala jsem se suše.

„Není to jen smaragdově zelená, jasný? Bože, vypadám snad jako někdo, kdo nosí věci z konfekce? Ne. Je to spíš... jako kdyby závist a královská vznešenost měly skandálního levobočka. Představ si hluboký les, který se třpytí tichým odsuzováním. Bohatá. Královská. Ale taky ostrá ve stylu ‚nesahej-na-mě‘. Žádná modrozelená. Žádná mechová. Žádná nefritová. A rozhodně ne ta kalná nákupáková zelená, co najdeš ve výprodejových koších, odkud pochází tvůj dnešní outfit. Tenhle odstín říká: ‚Ano, jsem tady, a ne, je mi jedno, že na mě zíráš‘.“

Ústa mi zůstala pootevřená.

„To je smaragdová, Pipes,“ namítla jsem.

„Ne, to teda není. Ta je úplně obyčejná. A pokud jde o látku? Hedvábí. Bohaté hedvábí. Můžeš si to vůbec dovolit, Haze? Budeš moje svědkyně, musíš vypadat dostatečně reprezentativně, abys tu roli zvládla. Netahej mi na mou akci svoje sekáčový úlovky z Walmartu.“

Něco se ve mně zlomilo.

Pokud to chceš hrát takhle, tak si pojďme hrát, sestřičko.

„Můžu si přivést doprovod?“

Vzhlédla od telefonu. „Už roky jsi neměla pořádný vztah. Koho bys jako mohla přivést?“

Zvedla jsem bradu. „Vlastně mám taky velkou novinku... Chtěla jsem to udržet v tajnosti, ale teď? Už ani ne.“

„Povýšili tě v práci?“

„Jsem zasnoubená.“

Piper se zalkla vínem. „Ty?“

Zazářila jsem. „Ano, taky se budu vdávat.“

Piper se zatvářila, jako by její víno najednou zhořklo. „To je obrovská novina. A kdo je ten odvážlivec?“

„Victor Sterling. Však víš, můj nejlepší kamarád. Pracuje ve financích.“ Lhala jsem, aniž bych mrkla.

Piper vyletělo obočí vzhůru. „Victor? Ten, co ti vždycky píše během rodinných večeří a posílá tátovi k Vánocům doutníky? Tenhle Victor?“

Nasadila jsem nucený úsměv. „Přesně ten. Drželi jsme to v tajnosti. Nechtěli jsme nikomu ukrást jeho velkou chvíli.“

Piper zamrkala. „Hmm. Teda... to ti přeju. Nemyslela jsem si, že jsi vztahový typ, ale jsme tady. Asi je něco ve vzduchu.“

„Asi ano.“

Otočila jsem se směrem do kuchyně, abych si nalila sklenici vody. Prsty se mi třásly přesně natolik, že sklenice cinkla o kohoutek.

„Ale, ehm, rodině to zatím neříkejme. Ještě řešíme načasování. Víš, že Victor je neustále zaneprázdněný a vezme si volno jen dvakrát za dvanáct měsíců, a já mám taky pořád plno práce s domlouváním schůzek a správou rozvrhů. Nechceme se tím celým procesem nechat zavalit. Chápeš, viď?“

Piper vstala, vzala si kabelku a s tím stejným klidným úsměvem na tváři zamířila ke dveřím.

„Naprosto,“ řekla hlasem připomínajícím kostku cukru rozpouštějící se v čaji. „Spolehni se. Miluju tě, sestřičko.“

A pak byla pryč. Zanechala za sebou jen svůj parfém... a chaos.

Hned vzápětí mi v kabelce začal vibrovat telefon. Po několika minutách přehrabování jsem ho konečně našla a vzápětí ho s jekotem málem upustila.

Piper si pustila pusu na špacír a řekla snad úplně všem z našeho genofondu, že se budu vdávat.

Rodinný skupinový chat se začal vařit. Máma, táta, naše starší sestra Nora, teta Martha, teta Helen, strýc Wyatt... Doslova každý, kdo mě kdy viděl v plenkách!

Sakra!

Musím varovat Victora.