Kapitola 2: Zničme svatbu.

Nezaklepala jsem na dveře, rovnou jsem na ně zabušila.

Victorovy dveře se o pár vteřin později rozletěly a odhalily ho v ničem jiném než v oslnivě bílých boxerkách od Calvina Kleina a s vlasy rozcuchanými ze spánku.

Nevyvedlo mě to z míry. Victor většinou spal úplně nahý.

„Pěkný boxerky. Vyzařuje z tebe taková... energie duchovního mnicha,“ poznamenala jsem a vplula dovnitř.

Victor si promnul oči. „Je jedna ráno. Zase jsi něco zapálila?“

Zabouchla jsem za sebou dveře patou a můj podpatek to definitivně vzdal a s prasknutím se ulomil. „Jenom svůj život.“

Victor si povzdechl, beze slova si klekl a jako obvykle mi pomohl zout boty.

„Victore, udělala jsem něco strašného.“

Victorův výraz okamžitě zvážněl. Svižně přešel k oknům, rozhlédl se na obě strany, pak je zabouchl a udělal to samé u všech ostatních oken.

„Jak moc je to zlé? Musím schovat tělo, nebo tě vyplatit z vězení? Buď upřímná,“ řekl.

„Moje sestra se bude vdávat,“ vypravila jsem ze sebe bez dechu.

„Nechápu.“

„Bere si Caleba Mercera.“

Victor se zamračil. „Počkej, toho Caleba Mercera?“

Přikývla jsem.

Odmlčel se. „Do prdele. Může to vůbec udělat? Neexistuje proti tomu nějakej nepsanej kodex?“

„Řekla mi to, jako by oznamovala, že se stala partnerkou ve Vogue. V podělaným pastelovým svetru.“

Victor si mě přitáhl do objetí. „To je mi hrozně líto, zlato. Udělám popcorn a zmrzlinu. Pustíme si Vřískot a zítra můžeš v práci nahlásit, že jsi nemocná,“ navrhl.

Dramaticky jsem se otočila, až se mi zatočila hlava. Victor instinktivně natáhl ruku a chytil mě za pas, aby mě podepřel.

„Hazel... opatrně. Závratě?“

Padla jsem na kolena uprostřed jeho kuchyně a sepjala ruce, jako bych prosila o zázrak.

„Prosím, nezabíjej mě. Lhala jsem. Udělala jsem něco hodně, hodně špatného.“

Victor přimhouřil oči. „Cos udělala?“

„Nejdřív řekni, že mi odpouštíš.“

„Hazel.“

„Řekni to, Victore. Nebo už nikdy nevstanu.“

Zasténal. „Fajn. Odpouštím ti. A teď se postav, než tě budu muset zvednout sám.“

Postavila jsem se, oprášila se a vyhrkla: „Řekla jsem Piper, že jsme zasnoubení.“

Victor zamrkal. „Ty co?“

„Byla celá samolibá a zářivá a mávala tou svou pozvánkou jako diskokoulí a já zpanikařila. Řekla jsem jí, že jsme do sebe byli celou tu dobu tajně zamilovaní.“

Přejel si rukou po obličeji, vydechl a zeptal se: „Objevila ses tu o půlnoci, abys mě požádala, abych dělal tvýho falešnýho snoubence, protože jsi lhala celé své rodině jen proto, abys trumfla svou sestru?“

„Jo.“

Oprřel se o kuchyňskou linku. „Příští týden jsem měl být v Toskánsku. Jsou tam žhavý modelky. Kluby. Večírky. Koktejly. Masáže u bazénu. Nádherný déčka... Víš moc dobře, co se děje v Toskánsku.“

Zamrkala jsem řasami. „Pořád můžeš mít modelky. Jenom... mě přidej do mixu.“

Vrhl na mě pohled. „Hazel.“

„Victore.“

„Nemohla jsi říct... třeba Tobyho z účtárny?“

„Ty jsi jediný, koho znají.“

„To je fakt.“

„Čím víc o tom přemýšlím, tím absurdněji to zní,“ řekl a konečně se rozešel do kuchyně. „Ty jsi nás falešně zasnoubila před celou svou rodinou, abys předčila sestru, co si bere tvýho bejvalýho, a teď pojedeme do Valcrestu dotáhnout tuhle epickou lež do konce?“

Přikývla jsem.

„Dobře, dobře, protinávrh – dám ti svou příští výplatu. Jenom tu jednu. A možná i svou duši.“

Victor si odfrkl. „Zlato, tvoje výplata by mi nepokryla ani tkaničky do bot. Loni o Vánocích jsem ti koupil zimní kabát, který stál šestkrát víc než tvůj nájem.“

„A já ten kabát miluju,“ řekla jsem sladce. „Vidíš? Jsem vděčná. Prosím, Victore... Bez tebe po svém boku nepřežiju ve Valcrestu ani týden. Potřebuju, abys byl se mnou, abych mohla bojovat proti svý ďábelský sestře.“

Pozoroval mě, oči už o něco jemnější. „Máš štěstí, že jsi moje nejlepší kamarádka.“

„Miluju tě!“ vypískla jsem.

Victor si povzdechl. „Kdy odjíždíme do Valcrestu?“

„Za čtrnáct dní.“

Prohrábl si rukou rozcuchané vlasy. „Skvělý. Pojďme zničit svatbu.“

Prakticky jsem se mu vrhla do náruče a omotala kolem něj ruce a nohy jako koala.

„Děkuju! Věděla jsem, že budeš souhlasit!“

„Jo, zase to tak neprožívej.“

Vydechla jsem a konečně si dovolila posadit se na jeho gauč.

Victor na mě pohlédl a pak zamířil do kuchyně.

„Pořád dělám ten popcorn.“

„Hm?“

„A zmrzlinu taky. Potřebuješ obojí. Ideálně do stejné misky.“

Usmála jsem se a srdce se mi zalilo teplem. „Jsi ten nejlepší falešný snoubenec, jakého by si holka mohla přát.“

Vrátil se o několik minut později s obrovskou mísou máslového popcornu a další s vanilkovou zmrzlinou přelitou čokoládovou polevou a posypanou rozdrcenými sušenkami Oreo.

Podal mi lžičku a svalil se vedle mě.

„Pojď sem,“ řekl a objal mě paží kolem ramen. „Nenecháš mě se tady tulit samotnýho.“

Nakrčila jsem nos. „Jsi jen ve spodním prádle.“

„A přesto jsem pořád ten víc oblečený v tomhle přátelství.“

Opřela jsem se o něj a povzdechla si. „Ty to pro mě vážně uděláš?“

Victor mě políbil na temeno hlavy. „Dělám pro tebe věci už ode dne, co jsme se poznali. U týhle je aspoň lepší občerstvení.“

„To jedině v případě, že budeš ignorovat Piper.“

„Budeme se muset líbat?“ zeptal se Victor.

Ta myšlenka do mě uhodila jako blesk a během vteřiny mě vymrštila do sedu.

„A do prdele!“

Victor se ušklíbl. „Fakt jsi myslela úplně na všechno kromě tohohle?“

„Jak jsem na to mohla zapomenout?“

„Promiň... ty sis myslela, že na sebe snoubenci na večírcích střílejí z prstů a ťukají si pěstičkama?“ rýpl si.

„Teda, nemyslela jsem si, že budeme potřebovat celou líbací strategii! Ale teď si představuju, jak tam trapně stojíme vedle dortu jako dva kolegové, co omylem potvrdili účast na stejný svatbě.“ Při té představě jsem se otřásla. „Navrhuju, abychom to potrénovali, Victore.“

Posunul se blíž, pomalu, jako lev kroužící kolem antilopy.

„Potrénovali?“

„Ano! Tohle je krize týkající se jazyka.“

Victor se zasmál.

„Jeden zkušební polibek,“ trvala jsem na svém. „Simulace. Pro vědu.“

„Ty mě chceš políbit... pro vědu?“

„Nedělej to divný.“

Victor se zastavil těsně přede mnou.

Teď už mezi námi byl sotva centimetr prostoru a vzduch byl najednou jiný – hustší, teplejší, nebezpečnější.

Jeho pohled sjel k mým ústům.

„Tak dobře, Thorneová... Jdeme trénovat.“ Ušklíbl se. „Musím tě varovat, v tomhle jsem tak trochu profík.“

Zatajil se mi dech, když jsem se k němu naklonila.

Blíž.

Z očí do očí. Victorovy rty se mírně pootevřely—

A pak jsem si prudce zmáčkla nos ukazováčkem a palcem, jako bych ucítila strašný smrad.

Victor zamrkal. V obličeji měl směsici zmatku a šoku.

„...Jsi v pořádku?“

Dramaticky jsem zalapala po dechu, nos stále zmáčknutý.

„Je moje kolínská moc silná?“

„Tvoje ego. Dusí mě. Musela jsem se ujistit, že můžu dýchat, než bych uprostřed polibku umřela.“ Zachechtala jsem se.

Victor na mě jen zíral.

Pustila jsem si nos a tvářila se hrdě.

„To sis vážně myslela, že je tohle ideální příležitost na kanadský žertík?“ zeptal se Victor.

„Mám ze zákona povinnost tě jednou týdně usadit. Ber to jako svou dávku.“

Přejel si rukou po obličeji. „Ty jsi ta nejchaotičtější falešná snoubenka na planetě.“

„Nemáš zač.“

Byli jsme v polovině filmu, když Victor vzal do ruky telefon a nepřítomně jím začal scrollovat.

Byla jsem zrovna uprostřed litanie o tom, že budu muset prodat svou ledvinu a auto, abych vypadala k světu, soudě podle toho, jak Piper na svatbě přehnaně bazírovala na barvě a látce, když Victor najednou ztichl.

Až moc ztichl.

„Co je?“ zeptala jsem se a pohlédla na něj.

Jeho výraz byl nečitelný, pak ke mně otočil displej.

Byl to Instagram... Přesněji řečeno žádost o zprávu.

„Haze, proč mi tvůj ex-přítel lomeno švagr posílá žádost o zprávu?“