Hazel

Stěrače pravidelně pískaly o čelní sklo, ale ani to nedokázalo přehlušit třeštění v mé hlavě. Město vypadalo v noci jinak – rozmazané neonové nápisy, ospalé výlohy, známé ulice, které se nám jako by vysmívaly svým tichem.

„Calebe,“ řekla jsem už počtvrté. „Jezdíme tady už hodiny. Neznáš nikoho, u koho by mohla být?“

Hlas se mi lámal únavou, oči prohledávaly spoře osvětlené ulice Valcrestu, j