Victor

Otočil se, když jsem k němu přistoupil, ústa už zkřivená do úšklebku, jako by na mě čekal.

Jenže jsem věděl, že nečekal.

Ten parchant měl na tváři vždycky tenhle krokodýlí úsměv.

Rty se mu líně zvlnily. „No ne, no ne. Nemyslel jsem si, že tě tu uvidím. Copak se stalo, ve Philly už je to moc nuda? Nebo někdo zmínil sladké křivky a pětileté dítě s tvýma očima?“

„Juliane.“ Vyslovil jsem jeho j