Hazel

Victor se o kousek stáhl a palcem mi přejel po vlhké tváři, když se zeptal: „A jak to víš?“

Hruď se mi stáhla. Slova mě pálila vzadu v krku, připravená všechno odhalit. „Vím, co říkám, Victore. Jsem si naprosto jistá, že to dítě není Calebovo. Ani nemůže být.“

Nebo mohlo? Mohl by to udělat? To není možné. Nebo snad ano? Říkal, že nikdy. Je vůbec možné, že si to rozmyslel?

„Hazel, nech to pla