***Victor***

Logan seděl naproti mně, jako by mu to tady sakra patřilo. Jednu nohu nonšalantně přehozenou přes druhou, v ruce sendvič – můj sendvič – a na tváři se mu roztahoval ten samý chlapecký úšklebek. Tenhle úšklebek mě vždycky iritoval. Nosil ho pořád, jako by se ho na tomhle světě nemohlo vůbec nic dotknout. Jako by ho nikdy nic nemohlo rozhodit.

„Takže abychom si to ujasnili,“ začal a lín