***Hazel***

Ve chvíli, kdy jsem vešla do obývacího pokoje, se ve mně tak náhle rozlila radost, až mi to málem vyrazilo dech. Na okamžik jsem tam prostě jen stála, neschopná pohybu a neschopná myšlenky – jen jsem cítila. Vzduch slabě voněl domovem, známostí a bezpečím, něčím hřejivým a zabydleným, co mi chybělo víc, než jsem si kdy uvědomovala.

Nedovolila jsem si tento okamžik představit ze strach