***Hazel***

"Panebože, my se konečně bereme." Ta slova ze mě vyklouzla dřív, než jsem je stihla zastavit.

Victor se na mě podíval ze sedadla řidiče, jednu ruku měl volně položenou na volantu a druhou natáhl přes středový panel, aby propletl své prsty s mými.

Jeho palec mi pomalými, nepřítomnými kroužky přejížděl po kloubech. "To ano, zlato," řekl jednoduše.

Město za oknem plynulo v tlumeném poh