Sienna – úhel pohledu

Otec se na mě pobaveně podíval se zdviženým obočím. „Dej mi chvilku, beruško,“ řekl a pokračoval v rozhovoru s Alphou.

Luna Celine požádala Brodyho, aby došel do vinného sklepa a přinesl odtud to nejlepší víno. Když Brody odešel, věnovala mi vřelý úsměv a spěchala do kuchyně. Zhluboka jsem se nadechla a sledovala svého otce, jak tiše mluví s Alphou, zatímco v mém nitru to vřelo zmatkem.

O pár minut později na mě táta pohlédl a kývl směrem k verandě, čímž mi naznačil, abych šla s ním. Šla jsem za ním a Alpha Conrad nás s lehkým úsměvem, popíjeje svou whisky, pozoroval při odchodu.

Když se můj otec opřel o zábradlí, zeptal se: „O co jde, Sienno?“

Sepjala jsem zpocené dlaně. „Otče, já...“ Zmocnila se mě nervozita a mnula jsem si prsty. „Já si Rykera nechci vzít. Je Roxyin spřízněný a kdybych si ho vzala, Roxy by to zničilo. Bude mě do konce života nenávidět a Roxy taky. Prosím, otče, netlač mě do celoživotního neštěstí.“

Otec naklonil hlavu a chvíli se na mě něžně díval. „Tvoje matka a já jsme se už dávno rozhodli, že Ryker pro tebe bude nejlepší. Vím, že to pro tebe i pro něj bude zpočátku těžké, ale jsem si jistý, že jak bude čas plynout, oba se do sebe zamilujete.“

„Ale tati...“

„Sienno!“ přerušil mě rozzlobeně. „Tohle je rozhodnutí, které Starší udělali spolu s Alphou a Lunou. Nemůžu jít proti nim. Takže se to stane! Co se týče Roxy a Gemmy, nedělej si starosti. Přesvědčím je.“

Cukla jsem sebou a zaťala zuby.

„Pomoz Luně Celine s večeří a pak se připrav na svou první proměnu.“ Otec mě minul a moje protesty už dál neposlouchal. Věděla jsem, že i on je vázán tím, co rozhodli Alpha a Starší. Neměl na vybranou, ale proč jsem měla pocit, že se na tom všem i on sám podílel?

Jelikož pro diskuzi nebyl prostor, doplahočila jsem se pomoct Luně Celine s večeří. Brody přišel za mnou a za chvíli jsme se na sebe už začali dobírat. Bylo úžasné, jak rychle jsme dokázali na mou svízelnou situaci zapomenout.

Ryker se na večeři nevrátil včas. Věděla jsem, že musí být u Roxy a hojit její zraněné city. Ačkoli jsem se z toho cítila hrozně, jak jsem mohla čekat, že se s touhle novou situací srovnají tak brzy? Přesto se mi při pomyšlení, že je s Roxy, v žaludku rozevřela propast utrpení. Měla jsem chuť k nim vtrhnout a dotáhnout ho zpátky. Znovu se mi oči zalily slzami. Bude tohle moje každodenní rutina? Trápit se pro Rykera, zatímco on zůstává s Roxy?

Večeře skončila a všichni jsme se přesunuli na zadní verandu Alphova domu kvůli mé proměně. Jaké to asi bude?

„Zůstaň v klidu a soustřeď se,“ radil mi otec. „Nech ji převzít kontrolu.“

„Ano, když se proměníš poprvé, bude to bolet, ale pak si to zamiluješ,“ dodala Luna Celine a vřele na mě pohlédla. Alpha Conrad ji objímal paží, jako by mu patřila, a popíjel u toho víno. Těm dvěma to spolu neuvěřitelně slušelo. Tajně jsem doufala, že by tu Ryker mohl být se mnou. Jak mohl být tak dlouho pryč? Byl tak neslušný, že vynechal i večeři. Jeho rodiče to ale nijak neodradilo. Jako by si byli tím, co dělají, naprosto jistí.

„Hej, chci být u její první proměny!“ vtrhl tam Brody.

Alpha Conrad se zasmál. „Kdo ti brání?“

Pár minut před půlnocí jsme všichni došli k pásu stromů, kde jsem si všimla v košíku už připraveného oblečení. Až se proměníme zpět do naší lidské podoby, všichni se budeme muset převléct.

Nadšení ve mně bojovalo se smutkem, když jsem se rozhlédla kolem v naději, že by tady mohl Ryker na mou první proměnu přece jen být, ale nebyl. Zamrkáním jsem zahnala slzy, které hrozily, že se opět vyhrnou ven. Zhluboka jsem se nadechla a soustředila se na svou první proměnu.

Zvedla jsem hlavu k nebi a pohlédla na úplněk. Byl tak krásný, jak rozjasňoval noční oblohu. Jeho záře byla tak intenzivní, že hvězdy kolem něj bledly. Jeho paprsky mě uklidňovaly.

„Úplněk při první proměně, to se vidí zřídka,“ informovala mě Luna Celine. Překvapeně jsem k ní střelila očima. Zasmála se. „Běž, vnímej svou vlčici.“

A já svou vlčici vnímala. Zdálo se, jako by čekala, až bude moct vyplout na povrch. Brnění se mi rozlilo po celém těle, až do konečků prstů u nohou. Hrudí mi zavibrovalo zavrčení a vzápětí mi křuply kosti. Z hrdla se mi vydral výkřik, jak kosti praskaly, lámaly se a prodlužovaly. Bolest spojená s transformací byla palčivá. Prostě jsem to nemohla snést. ‚Nech to plynout...‘ zašeptalo mi něco v mysli. Má vlčice.

Oči jsem měla rozostřené, a když jsem zamrkala, abych zaostřila na své okolí, viděla jsem jen protáhlou tlamu. Paže i nohy se mi zvlnily srstí a drápy se prodloužily. O pár minut později jsem stála na všech čtyřech a mé šaty ležely roztrhané stranou. V šoku jsem otočila hlavu a uviděla tátu, Alphu, Lunu i Brodyho, jak tam s vykulenýma očima stojí a s údivem na mě zírají.

„Věděla jsem to!“ vypískla Luna Celine.

‚Ahoj Sienno,‘ promluvila v mé mysli má vlčice a odvedla mou pozornost. ‚Ráda tě poznávám. Jsem Kira, tvá vlčice.‘

Okouzlena Kirou jsem odvětila: ‚Ahoj Kiro!‘

Kira se zasmála. ‚Sedni si a uvolni se. Jdeme si zaběhat.‘ Najednou neuvěřitelnou rychlostí na všech čtyřech vyrazila vpřed.

Jak Kira běžela, nepřestávala jsem žasnout. Všechny mé smysly se znásobily. Zvuky zvířat vrčících v dálce naplňovaly vzduch a chladný vánek, který čechral mou srst, mi dodával pocit svěžesti. S každým dalším krokem na měkkou a lákavou zem se mi zostřoval čich. Připadala jsem si jako pán celého světa.

Kira běžela celé hodiny, dokud nedorazila k malému potůčku, kde se zastavila, aby se napila vody. Zezadu se ke mně přiblížily kroky a já po pachu poznala, že jsou to vlci mého otce, Alphy a Luny.

Kiru obklopil smutný pocit, protože doufala, že tu bude i Ryker. Jak mnou prostupovaly její emoce, srdce se mi sevřelo. ‚Je to blázen,‘ prohlásila. Sklíčená Kira přeskočila potok a vyrazila na druhou stranu, navzdory varovnému zavrčení ostatních. Věděla jsem, že utíká před tím zvedajícím se pocitem na zvracení, ale dokážeme se od toho opravdu osvobodit?

Nevěděla jsem, jak dlouho už jsme běžely, ale nechtěly jsme se vracet domů. Musely jsme ostatní ztratit, protože jsem je už za sebou neslyšela. Unavená a hladová se Kira dopotácela pod strom, kde si lehla, zkroušená z toho, že o nás Ryker nejeví zájem.

Zrovna když zvedla hlavu, aby ze sebe vydala zavytí, ze tmy se vynořil černý vlk. Vysoký a svalnatý, pomalu kráčel ke Kiře a soustředěně ji pozoroval svýma jantarovýma očima.

Kira vstala, zavrčela, obranný postoj připraven. Její vrčení se však změnilo ve kňučení a zavrtěla ocasem, když si uvědomila, že to je Rykerův vlk. Přišel pro nás, aby nás vzal zpět? Nebo tu byl proto, aby sledoval moji první proměnu?

Postavil se přímo před ni a trpělivě čekal s očima upřenýma jen na ni. A pak ze sebe vydal tiché, nebezpečné zavrčení.