Sienna – úhel pohledu

„Cože?“ ohradil se Ryker a vstal.

„Cože?“ řekly Gemma a Roxy jednohlasně.

„C–cože?“ zachraptěla jsem a oči se mi šokem rozšířily.

Oni chtěli, abych si vzala Rykera? Slyšela jsem špatně? Sakra, to ne. „N–ne!“

Ryker kypěl vztekem. „Jak jsi to mohl udělat, otče?“ osopil se na něj. „Nevezmu si někoho, kdo není mou spřízněnou duší! Roxy je moje spřízněná a já si ji vezmu!“

„Mé rozhodnutí je konečné,“ zavrčel Alpha Conrad. „Vezmeš si Siennu. Za dva dny se zasnoubíte a vezmete se při nejbližším úplňku.“

„To je absurdní!“ křikl Ryker a ruce se mu zatnuly v pěst.

„Ztiš ten svůj zasranej tón!“ pronesl Alpha Conrad výhružným hlasem, v očích mu bleskl jantar, jelikož jeho vlk nenáviděl kohokoli, kdo zpochybňoval jeho autoritu. „Vím, že je to v nejlepším zájmu smečky.“

Roxy se rozplakala a podívala se na mě s obviňujícím výrazem v očích. Moje nevlastní matka se k ní otočila, objala ji a přitiskla jí hlavu ke své hrudi ve snaze ji uklidnit. „Ššš, ne, zlatíčko...“

Srdce mi v hrudi divoce bušilo. Tohle manželství bude katastrofa. Ryker mě nikdy nebude milovat a já zemřu s láskou k němu. Přejela jsem pohledem k otci, který tam seděl s naprostým klidem a sledoval Rykera. Proč nic neřekl? Vstala jsem ze svého místa, abych vzala situaci do svých rukou. „Alpho Conrade,“ pronesla jsem tichým, opatrným hlasem. „Nemůžu si Rykera vzít. Miluje Roxy a Roxy miluje jeho. Jsou to spřízněné duše. Byla by to katastrofa, kdybych si Rykera vzala. Prosím, přehodnoťte své rozhodnutí.“

Alpha Conrad nadzvedl obočí, jako by říkal, jak se opovažuju zpochybňovat jeho rozhodnutí. Pod jeho pohledem jsem se schoulila, ale nemohla jsem mu dovolit, aby mě donutil k sňatku s Rykerem. Musela jsem tento nesmysl zastavit dřív, než nás všechny katapultuje do záhuby.

Luna Celine mě chytila za ruku a řekla: „Posaď se, Sienno. Vím, že to na vás teď může být moc, ale je to rozhodnutí vašeho Alphy. Dlouho jsme o tom přemýšleli, než jsme to oznámili.“

„A–ale Luno Celine, Roxy je jeho spřízněná, ne já. Není to spravedlivé,“ namítla jsem a snažila se být co nejzdvořilejší, ačkoli mé nitro bylo ve víru zmatku.

„Má pravdu!“ Ryker na mě střelil zlostným pohledem. „A proč jste to rozhodnutí tajili?“ zeptal se rodičů. „Nemůžete po mně chtít, abych si vzal někoho, koho nemiluju!“

Po jeho slovech se Roxy hlasitě rozplakala. „To nemůže být pravda...“ zamumlala.

Gemma se na mě podívala, jako bych za tenhle debakl mohla já. Zasahla. „To je správná věc. Roxy a Ryker jsou si souzeni. Prosím, nebuďte tak drsní.“

„Nemůžu si Rykera vzít,“ řekla jsem Luně s prosebnýma očima. „Ať si ho vezme Roxy.“

Oči Luny Celine změkly. Jednou rukou mě chytila za tvář. „Sienno, dala jsem tvé matce slovo, že si vezmeš mého syna, Rykera. Vím, že je to pro vás oba šokující, ale jsem si jistá, že časem se všechno urovná. Vy dva se doplňujete. Byl tu důvod, proč jsem trvala na tom, abys byla vycvičená jako Luna. O tomto sňatku jsme mluvili se Staršími a ti mají stejný názor. Z hloubi srdce vím naprosto jistě, že Ryker bude Měsíční bohyni vděčný za to, že si tě vzal.“

Užasle jsem na ni zamrkala. Mluvili o tom i se Staršími? Srdce mi v hrudi bušilo jako smyslů zbavený bubeník. Podívala jsem se na otce s prosebnýma očima, ale on na mě jen zíral s náznakem úsměvu. Vážně, co se to tu sakra dělo? A pak můj otec řekl: „Všechno nejlepší k narozeninám, Sienno.“

Spadla mi brada. Takže to byl ten důvod, proč mi od rána nepřál?

Ryker byl tak zuřivý, že vydupal z místnosti.

„Chci jít domů,“ pronesla Roxy skrz slzy. „Prosím, vezmi mě domů, mami.“

Má nevlastní matka a Roxy vstaly. Uklonily se Alphovi a Luně a odešly. Vylétla jsem za Roxy. „Roxy!“ vydechla jsem, když jsem ji dostihla v hale. „Já... je to všechno tak překvapivé! Nevěděla jsem...“

„Ach, nech si ty kecy!“ zasyčela na mě Roxy. „Jak jsi mohla? Proč jsi jejich rozhodnutí neodmítla? Chtěla jsi Rykera pro sebe a stát se královnou tohohle bohatství a smečky. Jsi jen odporná, chamtivá malá děvka! Měla jsem být Lunou smečky Redwood Crest, ne ty. Já jsem Rykerova spřízněná, ne ty. Svými intrikami jsi mi ukradla mé místo!“

„Roxy!“ zvolala jsem, zatímco mnou divoce probleskl šok. „Co to říkáš? Protestovala jsem, protože vím, že Ryker je tvůj spřízněný.“ Už jen to přiznání mě ničilo, ale jemně jsem ji chytila za ruku. „Prosím, vyslechni mě.“

„Ale prosím tě! Protestovala jsi jen na oko!“ Vytrhla mi ruku, tvář zkřivenou hněvem. „Jsi tak nevděčná! Po tom všem, co jsme pro tebe s matkou udělaly, takhle se nám odvděčíš? Pokud ti zbyla aspoň trocha cti, odmítneš to manželství, než přijdeš domů.“ S tím se otočila a vyšla z domu i s Gemmou. Gemma mě probodla nenávistným pohledem a vyrazila ze sídla. Krev se mi vytratila z obličeje, když jsem je sledovala odcházet. Ještě před několika okamžiky to byli ti nejmilejší lidé v mém životě. Jak se mohly během necelých třiceti minut stát tak zahořklými kvůli něčemu, co jsem vůbec neměla pod kontrolou?

Jako v mátoze jsem se otočila, abych se vrátila do hlavní haly. V hloubi srdce jsem nějak věděla, že Ryker je pro mě ten pravý vlk, ale věděl to on? Věřil mi vůbec někdy?

Přišel za mnou Brody a vřele mě objal. „Gratuluju, podvodnice! Vítej v rodině!“

„Pche!“ odmávla jsem ho. „Tohle je snad moje nejhorší noční můra,“ zamumlala jsem.

„Ne, to není,“ zasmál se. „A kdyby tě Ryker zklamal, jsem tu vždycky já.“

Plácla jsem ho po předloktí a on se rozesmál. Brody, Ryker a já jsme byli přátelé, kam až mi paměť sahá. Brody byl o dva roky mladší než Ryker a skvěle jsme si rozuměli. Byl jako bratr, kterého jsem nikdy neměla.

Moje máma zemřela, když mi bylo čtrnáct. Byla to obrovská ztráta jak pro mě, tak pro otce, ale Alphova rodina tu pro mě vždycky byla.

„Ještě nechoď domů,“ řekla Luna Celine, když jsem dorazila do hlavní haly. „Budeme tam na tvou první proměnu.“

Alpha a Luna byli přítomni u první proměny každého štěněte. Dávali jim své požehnání. Doufala jsem, že u mé první proměny bude i Ryker, ale srdce mi ještě víc kleslo, když jsem si uvědomila, že teď asi bude u Roxy a bude hojit její rány. Slzy mě v očích pálily nanovo.

„Ano, Luno,“ řekla jsem a pohlédla na tátu. Proč byl stále tak klidný? Nedělal si starosti o Gemmu? Byl zabraný do hlubokého rozhovoru s Alphou Conradem o zásnubách. „Otče, můžu s tebou mluvit?“ Jen on mohl Alphu přesvědčit, aby vzal své rozhodnutí zpět.