Corbin

Amity chtěla jít na pláž. Pluli jsme k té nejbližší a zakotvili poblíž.

„Želví zátoka! Není to nádhera, Bohyně?!“ zvolal jsem, když jsme se s Amity procházeli ruku v ruce po bílém písku a obdivovali dokonale čistou, průzračnou vodu, která pěnila, jak se vlny tříštily o pobřeží.

„Je to krásné. Ten písek i voda jsou tak čisté! Je to jako žít v obraze nebo tak něco,“ řekla.

Poznal jsem, že se