TORIN

Po skončení schůzky starší spolu s bývalým Betou, Gamou a jejich družkami opustili jednací místnost a nechali mě o samotě s Alfou Zarkem a Betou Bramem.

S Bramem jsme se na sebe jen podívali a čekali, až Alfa prolomí ticho. Neodvážili jsme se vyslovit svůj názor, když nebyl vyžádán, protože jsme oba věděli, že pro Alfu je to ožehavé téma.

Po dlouhém tichu si Alfa odkašlal, zvedl zrak a těkal pohledem mezi mnou a svým Betou.

„Upřímně k tomu nemám co říct.“ Zamračil se. „Můžete si už sakra najít ty svoje družky, abych nemusel řešit tuhle hru na Lunu?“

Sevřel jsem rty do tenké čáry a snažil se odhadnout váhu jeho prohlášení, než celá místnost vybuchla v salvu smíchu. Alfa Zarek se smíchem kroutil hlavou. Po chvíli se přidal i Bram a za pár vteřin už jsem se smál s nimi. Projela mnou úleva, že to Alfa bere s takovou lehkostí, oproti tomu, co jsem očekával.

„Tys mě dostal, chlape! Myslel jsem, že nám dáš Alfův příkaz, abychom si okamžitě vykouzlili družky,“ podotkl Bram, než zvážněl. „Ale vážně, nějaké plány? Nehodláš to ignorovat, že ne?“

Podíval jsem se na Alfu a snažil se mu číst ve tváři, ale jako obvykle, jakmile zmizela hravost, vrátil se ke svému kamennému výrazu. „Nemůžu to udělat Odette a Valerii. Mají pravdu, už teď od nich žádám příliš mnoho. Jen nevím, jak mám přijít za nějakou holkou a říct jí, že bude vyvolenou Lunou pro mou smečku.“ Povzdychl si a vstal. „Není to tak snadné jako vybrat si náhodnou holku na rychlovku.“

Jedna věc, kterou na nás třech mám rád, je, že si můžeme říkat, co si myslíme, aniž bychom museli slova filtrovat.

„Měl bys ale také zvážit, aby ta Luna, kterou si vybereš, byla taková, vedle které se dokážeš každé ráno probouzet, aniž by se ti zvedal žaludek. Doufám, že vybereš správně, chlape!“ řekl jsem mu, když se mi náhle v paměti vybavila vzpomínka na něj a mou sestru, jak se objímají u oválu. Čím dříve bude mít Lunu, tím dříve se bude moci držet dál od Elowen.

„Pro dnešek končím. Dneska večer si to promyslím. Vy dva můžete jít dělat, co potřebujete.“ Propustil nás, než zamířil k oknu a zahleděl se na výhled venku.

„Alfo, nezvážil jsi znovu svou družku? Nebo to stále nepřipadá v úvahu? Můžeme objet smečky v téhle zóně a zkusit zjistit, jestli tam tvou družku nenajdeme. Teď je sezóna v plném proudu a většina smeček právě z toho důvodu pořádá plesy. A za pár měsíců je tu taky Nárokování, pro případ, že bychom ji nenašli,“ dodal jsem, než jsem vstal ze židle.

„Přemýšlej o tom, Zarku. Tvá družka by měla být ta, která vládne po tvém boku,“ pokračoval Bram, který stále seděl.

Alfa se od okna otočil, svraštil obočí a ruce nechal v kapsách. „Zvážím ten ples k Nárokování.“ Odpověděl stručně a moje i Bramova slova o družce prostě ignoroval.

S poraženeckým povzdechem jsem se podíval na Brama a pokynul mu, aby mě následoval ven.

„Odcházíme, Alfo,“ potvrdil Bram a oba jsme z úcty sklonili hlavy. Alfa jen přikývl a už nic neříkal, než jsme odešli.

Jakmile jsme opustili zasedačku, rozloučil jsem se s Bramem a zamířil domů. I když jsem chtěl víc přemýšlet o problému s Lunou, měl jsem v hlavě jiné věci.

Zítra je úplněk, a pokud vše půjde dobře, Elowen se poprvé promění. Ještě jsem s ní neprobral, co má zítra dělat. Proto jsem dneska večer tak spěchal domů. Potřeboval jsem si s ní promluvit.

Jakmile jsem vstoupil do domu, jen jsem mávl na otce a šel rovnou nahoru k pokoji Elowen.

„Dále,“ odpověděla moje sestra po několika zaklepáních.

Vešel jsem a zavřel za sebou dveře. Elowen seděla na podlaze a lakovala si nehty na nohou na červeno.

„Ahoj, Ellie! Chystáš se na zítřek?“ zeptal jsem se hravě a sedl si k ní na zem.

Zazářila na mě, než se zase začala věnovat svým nehtům. „Ano, zrovna mě napadlo, jestli bude mít moje vlčice taky červený lak, až se proměním.“ Zahihňala se, ale znělo to nuceně. Zněla nervózně. „Torine, až se proměním, ucítím už svého druha?“

„Ještě ne. Jak už jsem ti říkal, svého druha ucítíš, až ti bude osmnáct. Nemysli teď na druha, musíš se soustředit na proměnu.“

Jen se zhluboka nadechla a přikývla.

„Máš strach?“ zeptal jsem se a snažil se jí zachytit pohled.

Bez pohledu na mě přikývla. „Myslíš, že to zvládnu? Že ta proměna proběhne normálně?“

„Samozřejmě. Moc o tom nepřemýšlej. Úplněk bude na vrcholu zítra večer kolem 19:55, ale tipuji, že příznaky začneš pociťovat kolem šesté. K proměně může dojít kdykoli od té doby až do vrcholu měsíce. Ale než se naděješ, poletíš na všech čtyřech a je to ten nejúžasnější pocit!“ Snažil jsem se na ni přenést nadšení ve svém hlase.

Vzhlédla a znovu se na mě usmála. „Budeš tam, že jo?“

Rozcuchal jsem jí vlasy a přitáhl si ji k sobě do objetí. „Nenechal bych si to ujít, Ellie. Mám sice trénink do šesti do večera, ale kdykoli mi napiš, až začneš cítit bolest. Vyzvednu tě. Byl bych raději, kdybys se proměnila v lesích. Svým způsobem tak splyneš se zemí.“

„Díky, Torine.“ Přikývla a nanesla lak na poslední nenalakovaný nehet.

„Mimochodem, co se to děje mezi tebou a Zarkem?“ zeptal jsem se a snažil se zamaskovat podráždění v hlase.

Prudce otočila hlavu a nakrčila nos. „Co by se dělo mezi mnou a Zarkem? Nic. Co si jako myslíš?“

Jen jsem pokrčil rameny, natáhl nohy a dlaněmi se za zády opřel o podlahu. „Viděl jsem vás, jak se na oválu objímáte, jako byste byli milenci. Prostě se mi to nezdálo v pořádku.“

„Nic jsme nedělali, bylo to jen objetí na uvítanou,“ odfrkla si.

„Když myslíš. Jen buď opatrná, Elowen. Ať už jsi k němu v dětství cítila cokoli, nech to plavat. Jen se spálíš, zvlášť teď.“

„Jak to myslíš, zvlášť teď?“ zeptala se se zvednutým obočím.

Podíval jsem se na ni, jak začala sbírat věci na pedikúru z podlahy a ukládat je do pouzdra. „Právě jsme skončili schůzku se staršími. Chtějí, aby si vybral Lunu, protože vědí, že nemá v úmyslu hledat svou družku. Jen nechci, aby sis dělala naděje a nakonec tě to bolelo.“

Povzdychla si, pak naklonila hlavu a usmála se na mě. „Óóó, to je od tebe tak sladké, Torine. Ale neboj se, já Zarka takhle neberu. Je pro mě jako bratr.“

Přikývl jsem, zvedl se ze země, vytáhl ji nahoru a taky ji objal. „Jsem rád, že jsme si to vyjasnili. Tvůj druh tam někde je. Není kam spěchat.“

Zasmála se a opřela si hlavu o mou hruď. „Doufám, že ho najdu dřív, než budu tak stará jako ty.“

„Trefa!“ uchechtl jsem se a políbil ji na čelo. „Ale dost pošťuchování. Musíš jít spát. Zítra budeš při proměně potřebovat všechnu svou energii.“