ZAREK

Sledoval jsem, jak se rozběhla pryč, a vydechl vzduch, který jsem v sobě chvíli držel. Je z ní teď opravdová dospělá žena. Na hony vzdálená té malé Elowen s rozcuchanými vlasy a copánky, která se neustále motala kolem mě a mých kamarádů. A je tak neuvěřitelně sexy, že se mi v hlavě pořád promítal obraz jejího pevného zadku, jak mizela v dálce.

Zatřásl jsem hlavou a snažil se zapudit jakékoli myšlenky na ni; věděl jsem, že mít v kalhotách plnou erekci při hovoru se svým Gamou by byla katastrofa.

„Co to mělo být, Zarku? S Elowen ne, prosím. Žádné zaplétání se s členy smečky, pamatuješ? A už vůbec ne s mou sestrou.“ Torin prolomil ticho, zatímco jsme se oba dívali směrem, kterým Elowen běžela.

Slyšel jsem v jeho hlase zklamání a nemohl jsem mu to mít za zlé. Jen svou sestru přede mnou chránil.

„Nevím, co si myslíš, chlape. Jen jsem Elowen objal. Není to tak, že bych ji mrdal.“

Z jeho hrudi se ozvalo hluboké zavrčení a v tu chvíli mi došlo, že použít slovo mrdání v jedné větě s jejím jménem byl špatný tah. Zvedl jsem ruce nad hlavu a otočil se k němu.

„Nic si nemysli, kámo. Víš, že ji beru jako sestru.“ Poklepal jsem mu na rameno a otočil se k odchodu. „A svá pravidla znám, neporušuju je,“ dodal jsem, když jsem kráčel k sídlu smečky, protože jsem dnes neměl náladu pokračovat v tréninku.

Právě jsem lhal svému Gamovi.

Vždycky jsem Elowen bral jako sestru, i když jsem věděl, že mi během dospívání věnovala až příliš pozornosti. Ale všechno se změnilo před třemi dny, když se objevila na mém území. Každá sesterská myšlenka, kterou jsem k ní kdy choval, spláchla voda.

Měl jsem svůj podíl žen a nikdy jsem o ně neměl nouzi, i když jsem se nikdy nedotkl nikoho ze své smečky. Bylo to pravidlo, které jsem si stanovil pro sebe, svého Betu i Gamu – žádné pletky se ženami ze smečky.

Vždycky jsem nějakou měl, když jsem potřeboval, ale žádná žena mě nikdy neupoutala tak jako Elowen.

Kvůli žádné z bývalých milenek jsem se nemusel sprchovat studenou vodou víckrát než jednou, abych zahnal touhu. Zvlášť ne kvůli těm, které jsem měl jen pro potěšení. Vteřinu po akci jsem na ně přestal myslet. Jsem certifikovaný děvkař. Chtěl jsem si užít, ale nikdy jsem neprahl jen po jediné ženě. Ani jsem žádné nevěnoval plnou pozornost.

Jenže Elowen, ta mi krade pozornost od té chvíle, co se vrátila.

Možná proto, že je to Torinova sestra. Možná proto, že je to moje malá Elowen, moje princezna Elowen.

Možná proto, že je zakázané ovoce.

Ale jsem chlap a velmi dobře si uvědomuji, jak je Elowen přitažlivá. Myslím, že jsem neviděl atraktivnější ženu. A jen pomyšlení na její safírové oči, její smyslné rty a způsob, jakým pohybuje boky, mi dokázalo v mžiku rozbušit krev v žilách.

A sakra! Její hlas – její sladký andělský hlas – by srazil každého muže na kolena. A když se zlobí, to je teprve to pravé vzrušení. Měl jsem chuť ji přirazit ke zdi a pořádně ji vzít.

Zatraceně! Všechno na ní mi zapaluje lýtka!

Nevšiml jsem si, že jsem při vstupu do chodby sídla smečky tiše zavrčel, což vyvolalo zmatené pohledy bojovníků, které jsem potkal.

„Alfo.“ Kývli mi na pozdrav. Ani jsem se neobtěžoval odpovědět a šel přímo po schodech do svého pokoje. Potřeboval jsem sprchu. Sakra studenou sprchu!

Netušil jsem, jak s tímhle nutkáním budu bojovat. Chtěl jsem ji ochutnat. Možná by mě pak ta touha přešla. Ale věděl jsem své. Moje princezna si nezasloužila, aby se s ní zacházelo tak, jako jsem zacházel s ostatními ženami.

Byla to ten typ ženy, kterou si člověk přivede domů jako svou družku. A kterému je věrný. Něco, co já nedokážu. Protože jsem neměl tušení, jestli vůbec vím, jak být někomu věrný.

Poté, co jsem si dal tolik potřebnou sprchu, jsem sešel dolů právě včas na schůzku, o kterou požádali někteří starší, včetně bývalého Bety a Gamy smečky. Netušil jsem, k čemu ta náhlá žádost směřuje, ale přijal jsem ji z úcty k našim starším.

Můj Beta i Gama už čekali u dveří zasedací místnosti.

„Alfo.“ Beta Bram mi kývnutím potvrdil přítomnost, stejně jako Gama Torin. „Všichni, kdo tu mají být, už jsou uvnitř,“ dodal.

Přikývl jsem a otevřel dveře. Byl jsem docela překvapen, když jsem uvnitř uviděl nejen starší a bývalého Betu s Gamou, ale i jejich družky.

Všichni z úcty vstali ze svých míst. Pokynul jsem jim, aby se posadili, a pak jsem usedl i já.

„Můžeme začít?“ zeptal jsem se monotónním hlasem. Opřel jsem se v křesle, dal si nohu přes nohu a s propletenými prsty jsem v tichosti čekal.

„Alfo, s veškerou úctou, víme, že je to téma, kterému by ses raději vyhnul, ale doufáme, že si zachováš otevřenou mysl a vyslechneš nás dříve, než učiníš jakékoli rozhodnutí nebo schůzku zrušíš,“ začala Odette, bývalá Beta samice.

„Budu se snažit.“ Přikývl jsem na odpověď. Usmála se, zatímco její druh sáhl po její ruce a pobídl ji, aby pokračovala.

„Jak jistě víš, Alfo, smečce se po všechna ta léta dařilo i bez Luny. Všechny úkoly, které by měla Luna na starosti, jsou dobře pokryty.“

Odkašlal jsem si, což Odette přimělo přestat mluvit.

„A právě z toho důvodu, že se nám daří, vyplývá, že žádnou nepotřebujeme.“ Na tváři se mi v podráždění objevil mračivý výraz. Věděl jsem, kam tahle schůzka směřuje. „Tohle téma probíráme už dlouho. Svůj názor neměním.“

„Alfo, respektujeme tvé názory. Ale můžeš nás vyslechnout trochu víc?“ požádal bývalý Gama Kaelen. „Pokračuj, Odette.“ Krátce na ni kývl.

Odette si povzdychla a pokračovala. Starší se vrtěli na svých místech. Museli cítit podráždění, které ze mě sálalo. „Jak jsem zmínila, Alfo, smečka v povinnostech Luny prosperuje, protože já a Valeria jsme spolu s některými staršími převzaly tyto povinnosti. Dělaly jsme to ještě dříve, než jsi se ujal postu Alfy, Alfo Zarku.“

Valeria, družka bývalého Gamy, si odkašlala a přidala svou část. „A vždy pro nás bylo ctí to pro tebe a smečku dělat, Alfo. Nicméně jsme si myslely, že poté, co naši vlastní druhové odstoupili z funkcí Gamy a Bety, bychom mohly odstoupit i my a prostě si užívat života jako řadové členky smečky.“

„Ale ženy v naší smečce také potřebují vedení – školku, jídelnu pro bojovníky, ženské hodiny, oslavy a všechny ty věci, se kterými Luna dokáže kouzlit, to všechno potřebujeme. Takže v tom všem dál vedeme, i když naši druhové už odešli do důchodu. A trhalo by nám srdce, kdybychom s tím měly přestat jen proto, že chceme také odejít do důchodu, když dobře víme, že se k tomu nikdo jiný nemá,“ dodala.

„Všichni jsme se shodli, že místo našich družek bychom měli mít Lunu, která na to bude dohlížet.“ Beta Dominic se na mě podíval, pevně, ale s úctou. V minulosti mě vždy vedl a já znal upřímnost v jeho hlase.

„My samozřejmě naší Luně nabídneme pomoc, pokud nás bude potřebovat. Ale všichni věříme, že vše by teď mělo být v rukou Luny.“ Odette se na mě vřele usmála.

„A je nejvyšší čas mít dědice, Alfo Zarku,“ dodala starší Opal. „Už nemládneš. A brzy by na dědice mohlo být pozdě.“

„Nemám Lunu,“ odpověděl jsem stroze s tváří bez emocí.

„Toho jsme si vědomi. A tvůj Beta i Gama jsou také bez družek. A bez ženy v autoritě to může vést k úpadku smečky.“ Bývalý Gama Kaelen si položil ruku na bradu a začal si hladit vousy. „Musíš vést, Zare, ale tvá Luna musí ulehčit břemeno drobností ve smečce. Pokud nemáš nablízku jiné ženy, které by se této role ujaly, pak ti doporučuji si Lunu pořídit.“

„A za všechno, co to stojí, věřím, že je čas, abychom já a Kaelen zbavili své družky těchto povinností.“ Bývalý Beta Dominic dodal, aniž by ode mě odvrátil zrak, i poté, co si jeho družka Odette opřela hlavu o jeho hruď. „A co je nejdůležitější, potřebujeme dědice. Příštího Alfu této smečky.“

Poposedl jsem si a opřel se loktem o stůl, dlaněmi si zakryl obličej. „Vážím si vaší upřímnosti. Dejte mi čas, abych si to prošel. Není snadné najít Lunu, když žádnou nechcete,“ řekl jsem jim svou pravdu.

„Vím, že ses setkání se svou družkou vyhýbal, Alfo. Pokud je to tak i nadále, pak možná můžeme jít jinou cestou, vybrat si Vyvolenou Lunu,“ navrhla starší Opal a téměř všichni souhlasně přikývli.

Povzdychl jsem si a rozhlédl se po všech v místnosti, včetně svého Bety a Gamy. „Udělám to. Jen mi dejte čas.“

Polkl jsem a pokračoval: „Odette, Valerio, chtěl bych vám osobně vyjádřit svůj vděk za veškerou vaši pomoc za všechna ta léta. Nikdy to nezůstane bez povšimnutí, ale prosím o ještě trochu trpělivosti a doufám, že budete ve svých povinnostech pokračovat, dokud vám nenajdu vaši Lunu.“ Netušil jsem, jak jsem ta slova ze sebe vypravil. Prostě jsem se rozhodl, aniž bych o tom přemýšlel. Slíbil jsem jim, že jim dám Lunu.

Spokojeny s mou žádostí mi Odette i Valeria věnovaly široký, vřelý mateřský úsměv. „S radostí, Alfo. Počkáme a postaráme se, abychom Luně pomohly, jakmile bude připravena převzít své úkoly,“ ujistila mě Odette, na což Valeria souhlasně přikývla.