Ani jsem si neuvědomila, že jsem usnula.

Byly to týdny, co jsem se naposledy odvážila zavřít oči, aniž by mě strach drásal zevnitř.

Většinu nocí jsem jen ležela v posteli a zírala do stropu, dokud mě vyčerpání nezdolalo.

Ale tentokrát jsem nějak vklouzla do spánku tak tiše, že mě ani bolest nevarovala.

A pak to přišlo….

***

„Vypadni!! Nepřibližuj se ke mně!!“

Kovakův hlas, ostrý a studený, se ozýv