Dante neřekl ani slovo.

Jen mě vzal za ruku – velkou, mozolnatou a teplou, stále se slabě chvějící dozvuky bitvy – a odvedl mě pryč od ostatních.

Nikdo se nás neodvážil zastavit.

Přítomnost lykanského Alfy procházejícího chodbami byla příliš ochromující, příliš velitelská. Válečníci a Alfy ustupovali stranou a skláněli hlavy, chápali, že tato chvíle nemá být přerušována.

Jeho stisk na mé ruce byl