Jemné paprsky ranního slunce pronikaly skrze těžké závěsy a vrhaly na pokoj hřejivé kaluže zlatého světla.

Probouzela jsem se pomalu, stále jsem cítila Danteho tělo obemknuté kolem mého; ukotvovalo mě to jako záchranné lano k něčemu pevnému, k něčemu nerozbitnému.

Držel mě v náručí, jednu ruku položenou na mém srdci, jako by mohl cítit vytrvalý rytmus mého tepu v souladu s jeho vlastním. Jeho dech