Zpět k pohledu Elary:

Začalo to noční můrou.

Obklopila mě tma, hustá a dusivá.

Běžela jsem bitevním polem nasáklým krví a křikem. Oheň olizoval oblohu, popel a kouř mě dusily. Viděla jsem ho – Danteho – jak tam uprostřed toho všeho stojí, oděný v černém, a jeho stříbrné oči září něčím děsivým.

Mocí.

Takovou, před kterou se třesou hory a vlci padají na kolena.

Nebyl tu Alfou. Byl to Lykan – posledn