Matka Sorana.

Její tvář v šeru bledě a krutě zářila, oči měla jako uhlíky pod popelem.

Na jeden úder srdce jsem se nemohla pohnout. Nemohla jsem dýchat.

Pak se ve mně něco zlomilo.

Otočila jsem se k zrcadlu a můj smutek prorvala zuřivost.

„Tohle jsi chtěla?!“ vykřikla jsem, hlas jsem měla ochraptělý. „Vidět ho trpět? Vidět, jak ho ztrácím?! PROČ?! Proč nevidíš, že on je jiný?!“

Zrcadlo jednou slab