Pohled Danteho:

Svět se rozplynul.

Nikoliv bolestí, nikoliv zvukem – ale tichem.

Tichem tak hlubokým, že jsem si připadal, jako by mě pohltil sám čas.

Když jsem otevřel oči, nebylo tam žádné světlo.

Jen šedá mlha a pach studeného kamene.

Pomalu jsem se zvedl. Tělo mě bolelo, jako by bylo znovu sestaveno z popela.

Když jsem se podíval dolů, uviděl jsem krev – svou krev – jak mizí v zemi, jako by by