Pohled Danteho:

Řetězy praskly.

Nikoliv jemně – nikoliv v kapitulaci – ale jako při hroucení světů.

Každý článek při prasknutí vykřikl a do temnoty kolem mě se vylil bílý oheň. Mlha ucukla a zasyčela jako živá bytost. Cítil jsem, jak se mi země pod nohama třese a nebe nade mnou se tříští jako sklo.

Soranin výkřik prořízl ticho.

Její hlas byl hromem i žalem zároveň a otřásal prázdnotou.

„Co – jak?!