Hankův pohled

„Aha,“ zašeptal jsem chraplavě a v hrudi, která mi stále připadala dost otupělá, jsem pocítil zvláštní škubnutí, jak mi jeho slova pomalu docházela.

„Jo, tak jsem to myslel. Nechci věci dál komplikovat, víš?“ zeptal se téměř okamžitě a já přikývl a otočil hlavu, abych k němu vzhlédl. Měl široce rozevřené oči a byl v nich nějaký cit, který jsem nedokázal identifikovat. Naprázdno jsem