Hankův pohled

„Aha,“ zašeptal jsem pomalu a oči jsem měl stále trochu vytřeštěné.

Proč mě to proboha nikdy nenapadlo? ptal jsem se sám sebe, zatímco se mi pod Ryderovým pohledem v hrdle dělalo ještě větší sucho než před chvílí.

„Jo. Ale o nic nejde, tak se v tom nesnaž moc vrtat,“ pokusil se mě uklidnit. Přikyvoval jsem na to, co říkal, i když mi hluboko uvnitř jakási část mého já našeptávala, že