Hankův pohled

„Ne, děkuju, nechci,“ oznámil jsem mu a v duchu si přál, aby ode mě ustoupil o další krok, a pak o další a další, dokud mezi námi nebude pořádný kus místa.

Vzápětí na mě zúžil oči. „Proč sakra ne?“

„Protože nechci,“ odsekl jsem a založil si ruce na prsou. Tohle bylo území, které jsem znal – tyhle naše slovní přestřelky. Na tomhle poli jsem si byl mnohem jistější. Na rozdíl od toho úz