Hankův pohled

Po pár vteřinách jsem k Ryderovi vzhlédl a s dalším váhavým krokem vzad jsem si skousl spodní ret. V tu chvíli ten zvláštní pohled z Ryderovy tváře zmizel, zamrkal na mě a sám o krok ustoupil. Uhnul jsem pohledem, vědom si toho, že s každou vteřinou rudnu víc a víc. Stále mi nebylo jasné, proč mi připadalo tak trapné, že bychom se bývali políbili, kdybych neustoupil.

Zvuk toho, jak s