„Jo. Jsi jediný člověk, kterého znám, co nemá rád víno, a taky jediný, na kom mi záleží natolik, abych se o něco takového pokusil,“ přiznal překotně, ale já zachytil každé slovo. Oči se mi mírně rozšířily a u srdce mě hřálo, jak se jeho slova rozlévala po mém těle.

„Aha,“ zašeptal jsem po pár vteřinách, protože jsem nevěděl, co na to říct, a bylo mi líto, jak se asi musel cítit, když jsem ho předt