Sienna

Seděla jsem tam jako opařená, zatímco mi Declan Vance vykládal fakta. Vyprávěl mi o tom, jak byl dlouhou dobu odsunut na vedlejší kolej. Chtěl smlouvu vypovědět už dávno, dokud jeden z členů týmu nevypadl s vykloubeným ramenem. A pak další onemocněl nějakou exotickou střevní chřipkou během své mimosezónní cesty na Bali.

V tu chvíli se věci ještě zhoršily.

„Abychom byli spravedliví,“ pronesla jsem zamyšleně, „spousta profesionálních sportovců si na svou velkou šanci musí nějakou dobu počkat.“

„V tom ten problém není, Sienno,“ řekne ponuře.

„Dobře,“ odpovím. „Tak v čem je problém? Je to kvůli tomu, že chodíte s dcerou manažera?“

Hořce se rozesměje. „Bože, to ne. Vivienne je pro mě v podstatě jako sestra.“

„Možná byste jí to měl říct,“ zamumlám.

„Řekl jsem jí to,“ řekne důrazně. „Několikrát. Ale docházejí mi nápady. A moje pozice v Corsairs je kvůli tomu ohrožena. Řekl mi, že pokud ji budu dál odmítat, přijdu o místo v základní sestavě.“

Podívám se na něj. V očích má zoufalství. Celý jeho postoj vyzařuje obavy.

„Bude to v pořádku, pane Vanci,“ řeknu a snažím se, aby moje útěcha nezněla křečovitě.

„Teď už ano,“ řekne a vydere se z něj unavený smích. „Mám na tom případě nejlepší právničku ve městě.“

Zasměju se a dopřeju mu tohle malé vítězství. „Udělám, co bude v mých silách, abych vás z toho dostala.“

„Omlouvám se za to, jak se Vivienne minule chovala,“ řekne omluvně. „Jak jsem řekl, pořád jí opakuju, že mezi námi k ničemu nedojde, a ona si přesto myslí, že mě získá nějakou nóbl večeří.“

„Není to první sklenice vína, která na mně skončila, Declane,“ pokrčím rameny. „Vlastně si myslím, že je to dobré na pleť. Někde jsem to četla.“

Odfrkne si. „Jasně,“ dobírá si mě. „Doufám, že si to nevyložíš špatně, ale vlastně jsem rád, že se ten večer stal. Kdyby nebylo toho příšerného chování, nenašel bych tě.“

Při jeho slovech mě zamrazí v zádech.

„Jsem ale překvapená,“ řeknu zvědavě.

„Z čeho?“

„Proč jste to prostě nepřijal hned na začátku,“ zeptám se. „Tedy, vzhledem k vaší minulosti–“

„Opravdu si o mně myslíš tak málo, Sienno,“ zeptá se a hlas mu klesne. „Nejsem ten stejný kluk, jako jsem byl na střední. Nechci nějakou povrchní fanynku, která mě chce jen pro slávu nebo moje tělo. Chci něco skutečného. Poprvé v životě je mi to všechno jedno.“

„Chápu,“ souhlasím. „Rozumím. Nechtěla jsem vás rozrušit. Jen jsem se snažila to pochopit.“

„Chci z té smlouvy ven, protože vím, že jinde můj talent ocení víc,“ řekne. „Nejsem jen tvář, kterou si plácnou na reklamní předměty.“

Nikdy jsem ho neviděla tak naléhavého. Byla v tom taková vášeň, jakou jsem u něj dřív nezažila.

„Chápu,“ povzdechnu si.

„Máš pravdu, víš to?“ řekne tiše.

„O čem?“

„Neměl jsem tu smlouvu podepisovat tak zbrkle,“ odpoví.

„Nejste první profesionální sportovec, který se nechal unést svými sny o kariéře, Declane,“ řeknu. „A nebudete ani poslední.“

Zasměje se a zavrtí hlavou. „Jediný důvod, proč jsem byl venku s Vivienne, byl ten, že vím, jaký má vliv na tátu. Nemluvě o té záplavě šílených nabídek od mých fanynek. Topím se v navoněných dopisech. Připadám si, jako by celá moje kariéra visela na rybářském vlasci nad hejnem piraň.“

„Docela barvitý popis,“ uchechtnu se. „Hm.“

„Vedení si moje schopnosti nezaslouží. Raději by mě používali jako figurku než jako sportovce,“ vydechne. „Mám toho dost.“

„Ten Declan, kterého jsem znala já, by slintal blahem nad představou tisíců žen, které uctívají zem, po které kráčí,“ dobírám si ho.

Declan vstal ze židle, obešel stůl a postavil se za mě. Položil ruce na obě strany mého opěradla a naklonil se k mému uchu.

„Už jsem ti řekl, Sienno,“ řekne Declan ponuře, „že nejsem ten fracek ze střední, kterým jsem býval. Ty si o mně pořád zřejmě myslíš to samé.“

Odvrátím od něj zrak, v žaludku mě začala svírat vina. Ne. Ne vina. Kvůli Declanu Vanceovi už nikdy nebudu cítit vinu. Ne, tohle bylo něco jiného.

„Nemělo by tě zajímat, co se v novinách píše o mně a jiných holkách,“ povzdychne si.

Podívám se na něj a v břiše se mi rozletí motýli. Declan má na tváři ten svůj vlčí úsměv. Samolibý parchant. Přesně ví, co se mnou teď dělá.

„Pane Vanci,“ polknu nervózně. „Tohle je krajně nevhodné–“

„Že ty žárlíš, Sienno?“ zeptá se sebejistě.

——————————

Rychle vstanu a odstrčím ho. Vypadal trochu zaskočeně. „Hej!“

„Jsem váš právník, Declane,“ vyštěknu naštvaně. „Mohla bych přijít o práci, která už tak visí na velmi tenkém vlásku.“

„Ale,“ uchechtne se, „až tohle všechno skončí, můžeme to zkusit znovu?“

Tenhle úder mi vyrazil dech. „Ne, Declane,“ zachraptím. „Cokoli se stalo, je pryč. Stejně o nic nepřicházíš. Je spousta žen, které by se mohly přetrhnout, aby měly šanci s tebou být. Většina z nich se k tobě a tvému životnímu stylu hodí mnohem víc.“

Kývne a rychle si přejde palcem po nose. „Jasně,“ řekne unaveně. „Gratuluju mimochodem.“

„K čemu,“ zeptám se a zamračím se na něj.

„Že jsi to dotáhla až sem,“ odpoví a tiše se zasměje. Očima přejede po zasedací místnosti. „Tohle jsi vždycky chtěla, ne? Prorazit jako hvězdná začínající právnička?“