Srdce mi bušilo v hrudi, když jsem stála tváří v tvář Declanovi. Zmatek ani zdaleka nevystihoval to, jak jsem se cítila.

„Co tu děláš?“ vydechla jsem a sjela ho pohledem od hlavy k patě.

Úsměv na Declanově tváři pohasl a on se zhluboka nadechl, než odpověděl: „Taky tu bydlím. Vlastně mi patří všechny nemovitosti na tomto patře.“

Moje mysl horečně pracovala, aby si spojila souvislosti. Declan bydle