Navzdory úsměvu na jeho tváři dodala tato věta jeho hlasu jistou ostrost.

„Ach, ty drby!“ Přiložila jsem si ruce na tváře v naději, že je mé chladné dlaně trochu zchladí. Zane nade mnou stále čněl, blíž než předtím. „Jo, těm nevěnuj žádnou pozornost.“

Zasmál se. „Ó, věř mi, že nevěnuju. Svá pubertální léta už mám za sebou.“

Příští ráno mě probudila vůně těsta a skořice linoucí se vzduchem. Zvedla