Vzduch praskal napětím, jak Rowan stál ve dveřích, jeho přítomnost byla ostrou připomínkou chaosu, který nás obklopoval. Mara se vedle mě neklidně zavrtěla, oči jí těkaly mezi Rowanem a šaty v mých rukou.

„Rowane, já...“ začala Mara, ale hlas se jí zadrhl, jak marně hledala správná slova. Než ale stačila dokončit myšlenku, skočila jsem jí do řeči pevným a rozhodným hlasem.

„Nebudeme dlouho,“ řekla