Úzkost mi svírala žaludek, když Rowan projížděl klikatými ulicemi k nemocnici. Napětí ve vzduchu by se dalo krájet, bylo tak husté, že se v něm dalo sotva dýchat. Hlavou mi vířily otázky, jedna naléhavější než druhá. Pronásledovala mě představa Chloe ležící v bezvědomí, jejích jemných rysů zhyzděných modřinami, jejího zářivého ducha utlumeného násilím.

„Rowane,“ začala jsem a hlas se mi chvěl obav