Kellanův pohled

Panebože, nemůžu se dočkat, až budu doma. Doslova poskakuju na sedadle, když se panství konečně objeví v dohledu.

Jmenuji se Kellan a před třemi dny mi bylo osmnáct.

Oba moji rodiče jsou muži, můj otec Darius, který byl předchozím Alfou, a můj táta Ellis, jeho druh.

Můj starší bratr Vaughn je teď současným Alfou naší smečky, smečky Crescent Ridge.

Mám sestru dvojče Kendru, které říkáme Kenzi.

Můj táta a jeho sestra dvojče byli to, čemu se říkalo magická dvojčata. Narodili se se zvláštními schopnostmi, zvláštními silami. Můj táta tyto síly předal nám třem dětem. Protože jsme se sestrou dvojčata, naše síly jsou propojené, a čím dál jsme od sebe, tím jsou slabší. Ale Delaneyina babička měla tyhle speciální krystaly, kterým její koven požehnal. Dokud Kendra i já nosíme svůj krystal, propojuje nás to, takže naše síly nejsou tak slabé, když jsme od sebe rozděleni.

Můj starší bratr Vaughn je z nás tří nejsilnější. Protože nemá dvojče, nepotřebuje nikoho, kdo by jeho síly umocňoval. Má schopnost pohybovat věcmi myslí stejně jako já a sestra, ale jeho jedinečným darem je to, že dokáže ovládat led a tvořit ho ve svých rukou.

Dokáže ho vytáhnout ze země nebo ho střílet z dlaní, aby zabil své nepřátele.

Jedinečnou schopností mé sestry je ovládání ohně, dokáže chrlit oheň z rukou, od malého plamínku až po obří kouli, která při nárazu exploduje.

Já dokážu ovládat energii, umím ji vytvořit v rukou a vystřelit ji na nepřátele podobně jako moje sestra. Buď v malém paprsku, nebo jako velkou kouli, která při dopadu vybuchne. Mám ještě jednu schopnost navíc, dokážu zmrazit lidi nebo objekty v pohybu.

Hodí se to, když si chcete vystřelit z většího bráchy, který se vám snaží urvat hlavu za to, že jste mu něco provedli. A na nějaký ten kanadský žertík jsem já rozhodně expert.

Což mi připomíná... rychle sáhnu po tašce, otevřu ji a usměju se, když vidím své nové zásoby, které jsem pořídil, když jsem byl pryč. Usmívám se a snažím se nechichotat při pomyšlení, že to už vážně chtělo si z bráchy pořádně vystřelit.

"Čemu se tam tak směješ?" zeptal se můj otec.

Rychle tašku zapnu.

"Oh nic, nic. Jen jsem si vzpomněl na něco vtipného, to je vše."

Říkám, zatímco se dívám z okna a snažím se skrýt úsměv. Všiml jsem si, že táta kroutí hlavou, očividně moji lež ihned prokoukl.

Odjel jsem před šesti měsíci na výcvik Alf a měl jsem se vrátit tři dny před svými narozeninami, ale nakonec jsem uvázl ve sněhové vánici, takže sem přijíždím až dva dny poté, co mi a sestře bylo osmnáct.

Nejenže stálo za prd, že jsem musel strávit narozeniny bez svého dvojčete, ale těšil jsem se na ně z dalšího důvodu. Delaney!

Delaney je nejlepší kamarádka mé sestry, se kterou jsme vyrůstali už od plenek.

Před sedmi měsíci jí bylo osmnáct a zjistila, že jsem její spřízněná duše. Moje sestra byla zrovna uprostřed plánování Delaneyiny velké oslavy osmnáctin, když Delaney prošla dveřmi a uvědomila si, že jsem její druh.

Vzpomínka

"Ach má Bohyně, ségro, ty mi snad kazíš hru!" Řekl jsem s přehnaným povzdechem, než jsem odložil ovladač.

Nemá smysl se snažit hrát tuhle zatracenou hru, když tu sedí a nezavře pusu a mele a mele o Delaneyiných narozeninách.

"Prostě mi pomoz vybrat."

Řekla zoufale a snažila se mě donutit podívat se na její telefon.

"Ať si to prostě vybere sama!

Oh, my o vlku a ona je tady. Ať si to vybere ona, jsou to její narozeniny."

Řekl jsem, když jsem se otočil k Delaney, která zrovna vešla do místnosti.

"Kenzi, zrovna jsem dopsala..."

Sledoval jsem ji, jak ztuhla a zastavila se uprostřed věty, zatímco na mě zírala. Pozvedl jsem na ni obočí a čekal, až tu větu dokončí.

"Pokračuj." Řekl jsem, stále čekaje, až to dořekne.

Zmateně jsem na ni svraštil obočí. Nechápal jsem, proč tam jen tak stojí s otevřenou pusou. Sledoval jsem, jak se jí ústa zavřela a její tělo se napjalo, skoro jako by se chvěla.

"To si kurva děláš prdel!"

Zašeptala a mně se sevřel žaludek.

Ach má Bohyně, jsou to její narozeniny...

"Víte co, není mi zrovna nejlíp... Jo, musím... musím jít."

Řekla a žaludek se mi propadl ještě hlouběji, když jsem sledoval, jak se otočila a prakticky z panství vyběhla ven.

Vstal jsem, došel ke dveřím a otevřel je. Sledoval jsem ji, jak běží po příjezdové cestě a přes trávu, než zamířila rovnou ke svému domu. Teprve tehdy jsem zachytil ten nejjemnější závan její vůně – ona mě nechce.

Ten výraz šoku a zklamání v její tváři byl neuvěřitelně zřejmý, nemluvě o tom, co zamumlala. Cítil jsem, jak se mi láme srdce, když jsem svěsil hlavu, zavřel dveře a pomalu se vlekl po schodech do svého pokoje. Ignoroval jsem sestru, která se mě snažila zavolat zpátky, abych jí pomohl.

Došel jsem k posteli, padl na ni naznak a ztěžka vydechl. Zíral jsem do stropu a přemýšlel o tom, co se právě stalo. Všechny ty roky; ze sestřiny otravné kamarádky se nakonec vyklubala má spřízněná duše.

Její šíleně nádherná, ale otravná kamarádka. Jak to, že jsem tohle sakra netušil? Jak to, že se sestrou dokážeme cítit vůni našich druhů už před osmnáctými narozeninami?

Bylo to jen velmi slabé, ale i tak jsem dokázal ucítit, že je mou družkou. Můj vlk mi v hlavě kňučel, viděl její reakci taky... Slyšel její slova a okamžitě s kňučením stáhl ocas.

To je v pořádku, Titane, netrap se kvůli ní. Nepotřebujeme ji, řekl jsem svému kňučícímu vlkovi.

Zajímalo by mě, jestli mě teď odmítne, nebo počká, až mi bude osmnáct?

Víte co, kašlu na to, já ji odmítnu jako první. Nebudu čekat, až to udělá ona... Počkat, musím vůbec čekat, až mi bude osmnáct, abych někoho mohl odmítnout? Do prdele, vlastně si vůbec nejsem jistý, jak to funguje.

Zvedl jsem se z postele a zamířil do knihovny. Musím si to najít a zjistit, jestli se mi o tom nepodaří najít nějaké informace.

Ztuhl jsem, jakmile se má ruka dotkla kliky. Cítil jsem, jak mě bolí srdce už jen při pomyšlení, že bych podobné informace vůbec hledal, natož abych zvažoval, že to fakt udělám. Otočil jsem se, opřel se zády o dveře a sjel po nich dolů, až jsem dopadl na podlahu. Zaklonil jsem hlavu o dveře, s výdechem si dlaněmi prohrábl obličej.

"Do prdele!... Bohyně, tohle tak bolí!" zašeptal jsem, zatímco jsem si mnul ruku o hruď a snažil se tu bolest odehnat.

Je to tím, že vždycky vtipkuju a jsem moc hravý nebo "nesnesitelný", jak mi všichni s oblibou říkají?

Pokud je to tak, tak ji nepotřebuju. Nepotřebuju někoho, komu se nelíbí, kým jsem. Tohle jsem já, jsem hravý kluk, co si ze všeho rád dělá srandu. Pokud se jí to nelíbí, nepotřebuju ji. Potřebuju někoho, kdo mě bude chtít přesně takového, jaký jsem, a tohle prostě jsem já!

S nově nalezeným odhodláním jsem se odrazil od podlahy a rychle vešel do knihovny.

...

Uf, to je k smíchu! Prošel jsem tolik pitomých knih a v žádné se nepíše vůbec nic o odmítnutí před osmnáctými narozeninami.

Zato jsem zjistil, proč jsme já a má sestra schopni cítit naši spřízněnou duši před osmnáctými narozeninami.

Zřejmě není neobvyklé, že dvojčata dokážou identifikovat svého druha, pokud je mu už osmnáct. Dokážou ho poznat během roku před tím, než oni sami dovrší osmnácti let. Není to plná přitažlivost, ta vůně a všechno, co k poutu spřízněných duší patří, je velmi slabé. Ale čím víc se blížíte k osmnáctce, tím je to silnější.

Klíčem k tomu, abyste dokázali svého druha identifikovat před dovršením osmnácti let, je to, že víte, že ten druhý jím je. To je ten spouštěč, který aktivuje schopnost je poznat.

Opřel jsem se do křesla a znovu si promnul hruď. Bohyně, ani si nedokážu představit, jak hrozně by to bolelo, kdyby mi bylo osmnáct a to pouto by tam bylo naplno.

Vyvlekl jsem se z knihovny a zamířil zpět do ložnice. Zastavil jsem se u dveří; možná bych to měl udělat dneska, než bude zítra úplněk.

Úplněk to pouto pravděpodobně jen posílí. Udělá to z odmítnutí ještě bolestivější záležitost, než to už teď je.

Vydechl jsem a prohrábl si vlasy. "To zvládneš, Kellane." Řekl jsem si pro sebe, když jsem se otočil a vyrazil ke schodům.

Tak dělej, Kellane, prostě zvedni ruku a zaťukej na ty dveře. Říkal jsem si a snažil se donutit svou ruku, aby začala fungovat.

Doslova jsem stál před jejími dveřmi posledních pět minut a snažil se přinutit se zaklepat.

Zrovna když jsem konečně dokázal zvednout ruku, dveře se nečekaně otevřely. Delaney rychle a polekaně ucouvla.

"Bohyně, Kellane, tys mě málem k smrti vyděsil!" Řekla s rukou přitisknutou na hrudi.

Hned jak to dořekla, její tělo ztuhlo a udělala krok vzad.

"Co... co tady děláš?"

Řekla a ucouvla o další krok.

Cítil jsem, jak ta bolest zesílila, když jsem teď stál přímo před ní. Cítil jsem její vůni o tolik silněji, když jsem s ní stál tváří v tvář. Když jsem se díval na toho krásného anděla před sebou, ptal jsem se sám sebe, jak tohle vůbec dokážu. Proč mě prostě nemůže chtít?

Ale teď to vidím o to jasněji, když se na mě dívá, vidím, jak moc si vůbec nepřeje, abych tu teď před ní stál.

"Já vím, já vím, co jsme..." řekl jsem, odmlčel se a zavrtěl hlavou.

"Já tě prostě... prostě tě od téhle hloupé věci osvobodím." Řekl jsem a zhluboka se nadechl.

"Já, Kellan Pierce Sterling ze smečky Crescent Ridge, tě odmítám, Del-umf." Nedokončil jsem to, protože po mně skočila a přitiskla mi ruku na ústa, což způsobilo, že jsme oba sletěli dozadu na podlahu.

"Co to k čertu děláš?" zařvala, zatímco na mně ležela s dlaní stále přimáčknutou na mé puse. Z tváře jí jasně čišel hněv.

Ležel jsem tam, překvapeně na ni zíral a sledoval, jak se jí zběsile zvedá hruď. Viděl jsem, jak se jí začaly zalévat oči slzami, zatímco na mě hleděla.

"Proč? Proč bys něco takového vůbec dělal?"

Řekla, hlas se jí zlomil a spodní ret se jí zachvěl. Pomalu sundala ruku a posadila se.

Chvíli jsem tam ležel jako opařený.

"Já... já myslel, že to tak chceš." Řekl jsem, když jsem cítil, jak se mi do očí derou vlastní slzy.

"Proč by sis proboha myslel něco takového?"

Řekla a podívala se na mě, jako bych se zbláznil.

Posadil jsem se, zatímco ze mě slezla. Cítil jsem v sobě vztek, když jsem se na ni podíval.

"Viděl jsem, jak ses na mě tam dole podívala, slyšel jsem, co jsi řekla!

'To si kurva děláš prdel!' To byla tvoje přesná slova! Jak sakra jsem si měl myslet, že to znamená něco jiného!?"

Řekl jsem a čekal, až mi řekne, že se pletu, přestože vím, že ne.

Vydechla, projela si rukou vlasy a odhrnula si je z obličeje.

"Takhle jsem to nemyslela."

Řekla klidnějším, jemnějším hlasem.

"Prostě mě to jen zaskočilo, to je celé. Byl jsi pro mě jako mladší bráška po celý můj život. Ani za milion let by mě nenapadlo, že my dva budeme spřízněné duše.

Taky vím, že na holky nejsi, že se ti líbí kluci. Během těch let jsi dával naprosto jasně najevo, že tě přitahují muži, a ne ženy."

Řekla, odvrátila se, poodešla a pak se zase vrátila ke mně.

"Řekla jsem 'to si kurva děláš prdel', protože jsem nedokázala uvěřit, že mým druhem je někdo, koho ani nepřitahuju a nikdy ho přitahovat nebudu. Jak bys vůbec mohl, když jsi na kluky?"

Řekla, hlas se jí znovu zlomil a po tvářích se jí koulely slzy.

Celou tu dobu mi to vůbec nedošlo. Vždycky mě přitahovali muži, a ne ženy. Nikdy mě ženské tělo nepřitahovalo. Vždycky se mi líbilo to mužské. Celý život jsem předpokládal, že mým druhem bude muž, ne žena.

Ale v ten moment, kdy jsem si uvědomil, že je to ona, na tenhle fakt jsem ani na vteřinu nepomyslel.

Bylo to, jako by všechno, co jsem předtím cítil, letělo oknem ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, co pro mě znamená. Jakmile jsem ucítil její vůni, byla to jediné, na co jsem dokázal myslet, a jediná, kterou jsem chtěl. Bylo mi naprosto ukradené, že je to žena, prostě jsem toužil po ní.

Můj pohled sklouzl z podlahy zpět do jejích očí a srdce se mi rozpadalo, když jsem ji viděl plakat. Slzy se jí lily po tvářích.

Rychle jsem k ní přistoupil, ovinul paže kolem jejího těla a přitiskl ji k sobě. "Já chci tebe, Delaney! Nechci nikoho jiného než tebe! Ty jsi ta, kterou pro mě Měsíční bohyně vybrala, nechci absolutně nikoho jiného, jen tebe."

Řekl jsem a vtiskl jí polibek na spánek, zatímco jsem ji objímal. Cítil jsem, jak se jí zachvěla ramena, když se rozplakala a držela se mě jako klíště.

"Jak to, že už tě teď miluju?"

Řekla zlomeným hlasem s obličejem stále zabořeným do mého krku.

Při těch slovech se mi na okamžik zastavilo srdce.

"Protože jsem úžasnej!"

Řekl jsem se širokým úsměvem. Cítil jsem, jak mě bouchla do zad, a s úsměvem mě od sebe odstrčila.

"Ty jsi takovej vůl!"

Řekla, než mi vlepila polibek na rty. Jakmile jsem ucítil její rty na svých, pocítil jsem slabý závan malinkých jisker a elektrických výbojů pouta spřízněných duší. Připadal jsem si jako v nebi, když se její měkké, plné rty vtiskly do mých.

Když se odtáhla, zůstal jsem tam stát se zavřenýma očima, dokud jsem neuslyšel její chichotání. Pomalu jsem otevřel oči a viděl, jak se na mě dívá a směje se.

Uvědomil jsem si, že tam pořád stojím se našpulenými rty a zavřenýma očima jako naprostý hlupák. Okamžitě jsem ucítil, jak se mi obličej a uši zalily horkem; ruměnec se rychle rozšířil po celé tváři až ke konečkům uší. To ji samozřejmě rozesmálo ještě víc, když na mě se smíchem kroutila hlavou.

"Bohyně, Kellane, ty jsi tak roztomilý!"

Řekla, popadla mě za ruku a táhla mě dolů ze schodů.

"Kam to jdeme?"

"Zpátky k tvojí sestře, než mě začne nahánět až na kraj světa. Znáš ji, asi je pěkně nasraná, že jsem takhle vzala roha." Řekla.

"Jo, divím se, že tu nebyla dřív než já."

Řekl jsem a zakroutil hlavou při pomyšlení na svou sestru. Nejspíš právě bere panství útokem, rozzuřená, že jsme jí oba takhle pláchli.

Konec vzpomínky