Kellanův pohled

Očekávání, že ji znovu uvidím, mě zaživa požírá. Neviděl jsem ji sedm měsíců, sedm dlouhých zatracených měsíců! Nemůžu uvěřit, jak strašně moc mi chybí, a to ani ještě necítím to pouto v plné síle. Odjel jsem dřív, než mi bylo osmnáct.

A jakkoliv mi chybí a jak moc ji už teď miluju, nedokážu si vůbec představit, že by to mohlo být ještě silnější. Ale vím, že bude, a nemůžu se ubránit zvědavosti, o kolik silnější to bude, až ji uvidím, ve chvíli, kdy pocítím plný efekt pouta spřízněných duší.

Vidím, jak se panství čím dál víc přibližuje, a stojí mě to úplně všechno, abych nevyskočil z auta, dokud je ještě v pohybu, a nerozběhl se tam.

Mám pocit, že nemůžu dýchat, v momentě, kdy ji vidím vyletět předními dveřmi. Její krásné, černé vlasy dlouhé až do pasu za ní vlají ve větru, jak sprintuje dolů po příjezdové cestě. Vidím jí to na tváři, vidím, jak zoufale mě touží spatřit.

Můj otec se skřípěním brzd zastavuje a já otevírám dveře a vyskakuji ven ještě předtím, než se kola úplně zastaví.

Ach Bohyně... Cítím to... Cítím to!

Cítím slzy stékající mi po tvářích, když k ní běžím. Vidím slzy i na jejím obličeji, když se odráží od země a skáče mi do náruče.

Její tělo plnou silou vrazí do mého, když kolem ní omu paže a zavrávorám dozadu. Naše tváře se okamžitě zaboří do krku toho druhého a já se svezu na zem v pláči. Zhluboka nasávám tu vůbec nejvíc opojnou vůni, jakou jsem kdy ve svém životě cítil.

Ach Bohyně, voní tak neuvěřitelně dobře! Je to ta nejlepší věc, ke které jsem kdy ve svém životě přivoněl!

Moje tělo vzplane, když cítím to mravenčení a drobné elektrické výboje všude tam, kde se naše těla dotýkají. Ten pocit je tak ohromující, moje srdce se cítí být natolik plné lásky, jako by mělo každou chvíli explodovat.

"Miluju tě, tak hrozně moc tě miluju, Delaney!" vysoukám ze sebe.

"Taky tě miluju, strašně tě miluju, Kelly!"

Řekne a já zakloním hlavu a začnu se smát.

Bohyně, jindy bych ji seřval za to, že mi tak říká. Udělal jsem to už tolikrát. Vždycky se hrozně stydím a říkám jí, že je to holčičí jméno a že mi tak nesmí říkat.

Chytím její obličej do dlaní a trochu se odtáhnu, abych se mohl podívat na její nádhernou, andělskou tvář. Opravdu je tou nejkrásnější bytostí, jakou jsem kdy viděl. Její bezchybně hladká, světlá pleť a ty nádherné, měkké, růžové rty.

Políbili jsme se jen dvakrát, dva opravdové polibky, a to vždy jen těsně předtím, než jsem odjel.

A tyhle dva polibky byly to, na co jsem myslel skoro každičký okamžik, co jsem byl pryč. Bylo to něco, čeho jsem se nemohl dočkat, až to zase udělám, pomyslel jsem si, když jsem se pomalu nahýbal dopředu.

Cítil jsem její krásné měkké rty, když se zlehka otřely o mé. Přitiskl jsem se na ně silněji, cítil to úžasné mrazení, které mi tančilo po rtech.

Srdce mi v hrudi bušilo tak zběsile, jako by chtělo prasknout.

Má ruka jemně hladila stranu její tváře, zatímco to úžasné mrazení pulzovalo pod mými prsty, pod čímkoliv, co se jí dotklo.

Pootočil jsem rty, projel jí jazykem po spodním rtu a ona pootevřela ústa, čímž mi dovolila přístup. Pomalu jsem vklouzl jazykem do jejích úst a cítil, jak se setkává s jejím.

Ochutnával jsem ji, jak náš jazyk splynul v dokonalém tanci. Druhou ruku jsem jí položil na zátylek a prsty jí zabořil do vlasů.

Její ruce se pevně chopily látky mého trička na zádech.

Celý svět kolem nás naprosto zmizel a zbyla jen ona. Necítím nic, nevnímám nic, nemám smysly pro nic jiného, než pro ni, když líbám svou nádhernou družku, lásku svého života.

Všechno, co k ní cítím, je mnohem víc, víc než jsem si kdy myslel, že je vůbec možné. Je mým vzduchem a bez ní bych zemřel. V tu chvíli naprosto s jistotou vím, že už bez ní nikdy nesnesu být ani chvíli.

"Hele, já vím, že jste si jeden druhému chyběli a tak, ale vadilo by vám, kdybychom se přesunuli dovnitř? Vážně si nemyslím, že byste svůj první sex měli mít tady venku před panstvím."

Ozve se můj otec a Delaney okamžitě odskočí. Obličej jí hoří červení až ke konečkům uší. Zasměju se, když mi zaboří obličej do hrudi, aby ho před mým otcem schovala.

"Myslím, že jsem právě našel svoji novou oblíbenou věc," zašeptal jsem jí do ucha. "Tvoje červenání. Vypadáš tak rozkošně, když se červenáš."

Zašeptal jsem a ona mě plácla do hrudi a pálila po mně očima. Zasmál jsem se, nabral si ji do náruče a postavil se, čímž jsem ji přiměl vypísknout a obtočit mi nohy kolem pasu. Vtiskl jsem jí rychlý polibek na rty, pak ji zatočil dokola a zakřičel:

"Bohyně, tys mi tak chyběla!"

....

Sedím tu se svou krásnou družkou v náručí a hledím naproti sobě na svého bratra Vaughna, Alfu naší smečky. Můj otec a táta sedí nalevo ode mě a beta Gideon se svým druhem Holdenem, který je zároveň hlavním válečníkem, sedí po mé pravici.

"Tak co, prošel sis všechno, co jsem ti minulý týden poslal?" zeptal se Vaughn.

"Jo, prošel. Takže to nové panství už kompletně dostavěli?" zeptal jsem se.

"Ano, nové panství je kompletně přestavěno a většina domů musela být také stržena a postavena od nuly.

Brock to tam nechal úplně zchátrat, byla to taková díra!

Všichni parchanti jsou pryč, ale spousta členů se pořád psychicky dává dohromady. Ten šmejd ty ubohé lidi tak děsil, že se báli i jen vyjít ze svého domu. Vyrvával jim jejich omegské děti už v deseti letech z náruče a házel je do té zatracené budovy s jedinou místností!

Většina omeg se už naštěstí znovu setkala s rodinami, s výjimkou čtyř z nich, no vlastně pěti, pokud počítáš Micaha."

Vaughn to řekl a podíval se na Gideona a Holdena. Micah je jejich další druh, který byl ze smečky toho Brocka zachráněn.

"Kde vůbec je?"

Zeptal jsem se, když jsem si uvědomil, že tu chybí.

"Omlouvá se, nemohl dorazit, musel pomoct rodičům. Minulý týden jim bouře poškodila skleník a snaží se to dokončit co nejdřív. Ale dorazí dnes večer na tvoji uvítací párty," odpověděl Gideon.

"Dobře, zpátky k tomu, co jsem říkal."

Pokračoval Vaughn.

"Ukázalo se, že jedna omega je družkou jednoho z našich válečníků, další dvě se staly družkami Lincolnových bojovníků a ta poslední je spřízněnou duší válečníka od Becketta.

Zbytek z nich se vrátil ke svým rodinám.

Vypadá to tam teď naprosto jinak, měl bys to vidět, Kellane. Vůbec bys to tam nepoznal. Založili zahrady, přestavěli městečko i všechny ty malé obchůdky.

Lidé se už nebojí chodit ven, vidíš je, jak se s úsměvem procházejí, zatímco si štěňata hrají. Myslím, že budeš opravdu nadšený z toho, co tam Desmond s Camillou dokázali. Odvedli naprosto skvělou práci, ale už se vážně celí třesou na to, až pojedou domů."

Zasmál se.

"Jakkoli dobrou práci odvedli, ten titul si nechtějí nechat.

A navíc technicky vzato ani nemohou. Nemají krev Alfy, takže nikdy nemohou mít to spojení s celou smečkou, jaké má Alfa s Lunou."

"No, musím říct, že jsem upřímně nadšený. Nemůžu se dočkat, až tam pojedu a uvidím, co vybudovali.

Je patro pro Alfu už hotové?"

Zeptal jsem se a snažil se vzpomenout, jestli jsem to v té zprávě četl.

"Jo, je kompletně hotové, plně vybavené a připravené k tomu, abyste se nastěhovali.

Desmond a Camilla už mají sbaleny všechny své věci a čekají už jen na vás.

Ale to neříkám proto, abyste nějak spěchali. Neočekávám od vás, že po tom hned skočíte a poběžíte nahoru dokončit proces spojení jen proto, abyste mohli převzít smečku.

Dejte si načas, postupujte vlastním tempem, a až budete připraveni, ta pozice tu pro vás je."

Řekl Vaughn.

"Díky, jsem vážně rád, že to říkáš."

Řekl jsem a jemně Delaney stiskl. Já to sice samozřejmě věděl, ale bylo dobré, aby to od někoho slyšela i ona. Nechci, aby si myslela, že od ní očekávám, že se se mnou okamžitě spojí jen proto, abych se mohl stát Alfou. Ačkoliv mně osobně by to vážně vůbec nevadilo...

Pomyslel jsem si, když jsem se nosem zabořil do místa za jejím uchem a zhluboka nasál její vůni. Ucítil jsem, jak se zachvěla, když se můj dech otřel o její krk, a usmál jsem se.

"Tak dobře, vy hrdličky, vypadněte odsud! Vím, že máte spoustu věcí, co dohánět."

Pronesl bratr a ušklíbl se na mě.

S úsměvem jsem vstal, otočil si ji k sobě, až z nečekaného pohybu vyjekla, a překvapeně mě obemkla nohama.

Hravě jsem zavrčel a zabořil jí tvář do krku, čímž jsem ji rozesmál, zatímco jsem kráčel z bratrovy kanceláře a nesl si ji v náručí. Ještě ve chvíli, kdy se dveře zavíraly, jsem slyšel, jak se všichni smějí.