Kellanův pohled

Stojím před dveřmi, rozhlédnu se na obě strany a vyťukám na zámku přístupový kód. Vklouznu pozadu dovnitř, zabouchnu za sebou a úlevně vydechnu.

S úsměvem se otočím a oči mi těkají po místnosti. Rychle přejdu ke stolu, položím na něj tašku a všechno z ní vytáhnu.

Vyndám z odpadkového koše sáček, pak rychle vytahám všechny zásuvky, jejich obsah vysypu do koše a pak je zasunu zpátky do stolu. Jakmile mám všechny zásuvky prázdné kromě té spodní, která je zamčená, rychle popadnu pár plechovek montážní pěny a začnu ji stříkat dovnitř do každé zásuvky. Sedím tam a s pobaveným úsměvem sleduju, jak to svinstvo nabývá na objemu.

Rychle ji zavřu a přesunu se k další, dokud je nevyplním všechny. Následně popadnu vteřinové lepidlo, převrátím jeho notebook vzhůru nohama, vystříkám toho na spodek co nejvíc a pak ho na pár vteřin silně přitlačím k desce stolu.

Spokojeně přejdu k telefonu, pak k sešívačce a k rámečku s fotkou, který položím lícem dolů. Následně popadnu jeho štítek se jménem, hodím ho do své tašky a nahradím ho novým, který jsem si nechal vyrobit a na kterém stojí:

"Rád to beru do zadku!"

Nechápejte mě špatně, nedělám si z něj srandu proto, že je gay. Je to Alfa, což znamená, že on dává a ne přijímá. Je nahoře, ne dole... Připadalo mi to zkrátka jako takový pěkný, malý Alfa vtípek, zatímco jsem destičku pevně tiskl ke stolu, abych se ujistil, že bude hezky a poctivě držet.

Rychle naházím všechny věci zpátky do tašky, přehodím si ji přes rameno a začnu couvat pryč. Všechno si ještě naposledy prohlédnu, než vyklouznu dveřmi ven. Jakmile se otočím, naprosto ztuhnu a žaludek mi spadne až někam k patám.

Vaughn a dva mně neznámí Alfové stojí přímo přede mnou.

"Můžeš mi říct, co děláš v mojí kanceláři?"

Řekne bratr a vrhne na mě přísný pohled.

"Oh, um, zapomněl jsem si tam předtím tašku."

Zalhal jsem tak rychle, jak to jen šlo. Pozvedne na mě obočí a pak kývne hlavou, čímž mi naznačí, ať jdu.

Usměju se, zamávám a vyrazím chodbou pryč. Jakmile se dveře zavřou a všichni zmizí vevnitř, vezmu nohy na ramena a běžím do kuchyně.

Za pár minut se mi v mysli ozve rozzuřený hlas od bratra.

"Kellane, ty malej sráči, já ti rozkopu prdel!"

Zařve přes telepatické spojení. Rychle ho zablokuju, zkrabatím tvář, ukousnu si velký kus sendviče a pokrčím rameny.

O několik minut později sleduju, jak Vaughn vyprovází oba Alfy ven. Oba se na mě naprosto pobaveně podívají, než vyjdou ze dveří. Jakmile auto odjede, uslyším hlasité zavrčení a vyrazím sprintem zadními dveřmi pryč.

"Vrať se sem, ty malej hajzle!"

Zaburácí Vaughn a vyrazí za mnou.

"Omlouvám se, ale já vím, jak moc jsem ti chyběl! Musel jsem nám nahradit ten ztracený čas!"

Zařval jsem za běhu. Vřítil jsem se mezi stromy, okamžitě se přeměnil do své vlčí podoby a pelášil pryč, co mi síly stačily.

Popadne mě čiré nadšení, jakmile se v dohledu objeví Delaneyin dům. Rychle se s ní spojím a řeknu jí, ať na mě počká na zadním dvorku s ručníkem. Dorazím na její pozemek zrovna ve chvíli, kdy vychází ven. Rychle se přeměním zpět a rozběhnu se k ní.

Oči se jí rozšíří a já se ušklíbnu; překvapil jsem ji svou nahotou...

Jo, líbí se jí, co vidí, to si piš!

Povzbuzen svými výsledky zpomalím, nasadím svůdný krok a naparuju se.

Vidím, jak zůstala přimrazená na místě, a cítím se ještě líp, takže se do svého kroku ještě víc opřu. Do každého došlápnutí se snažím dát o něco větší sílu, aby se mi pták víc houpal. V téhle chvíli ze sebe mám vážně fantastický pocit.

Jo, rozhodně se jí líbí, co vidí, myslím si, jen aby se můj předpoklad ukázal jako katastrofálně špatný a já jsem náhle sražen k zemi.

Mé tělo tvrdě narazí do hlíny s hlasitým žuchnutím a vyrazí mi to dech. V tu chvíli mi dojde, že neobdivovala moje tělo, ale viděla mého bratra, jak se mě chystá sejmout. Ups!

"Au, vážně, slez ze mě s tou tvojí tlustou prdelí!"

Zafuním, zatímco mám obličej zabořený do hlíny, protože mě chytil za tvář a tlačí ji do trávy.

"Ty malej démonickej sráči! Víš vůbec, jak strašně pitomě jsem se cítil, když tam ti dva Alfové seděli, smáli se mi a já absolutně netušil čemu!

Nedošlo mi to, dokud jsem je nevyprovázel ven a neohlédl se na stůl, abych uviděl tu zkurvenou cedulku, cos tam dal!

A to se ani nebavíme o mejch zatracenejch šuplíkách!"

Zavrčel mi do ucha a předtím, než ze mě slezl, mi odstrčil obličej.

"Máš štěstí, že tu stojí tvoje družka, jinak bych ti nakopal prdel!"

Procedil skrz zuby, načež se přeměnil do svého vlka a vystřelil pryč.

Vypáčil jsem svou tvář ze země i se zbytky své důstojnosti, zatímco Delaney bojovala s návalem smíchu a blížila se ke mně. Přistoupila blíž, omotala mi ručník kolem pasu a jemně mě poplácala po rameni.

"Jednou, Kelle, jednoho dne se snad naučíš přestat si s bratrem zahrávat."

Řekla se smíchem, otočila se a odešla do domu.

"Sakra!"

Zamumlal jsem se svěšenou hlavou a šel za ní.