Pohled Becketta

(Tři dny předtím, než se Kellan vrátil domů,

Den Kendřiných narozenin)

Zaparkoval jsem auto, zhluboka se nadechl a pak pomalu vydechl.

Natáhl jsem se a vzal její narozeninový dárek a květiny. Vystoupil jsem z auta a znovu si přejel rukou po košili, abych se ujistil, že není zmačkaná. Zastrčil jsem si krabičku do kapsy kalhot a pak jsem se podíval na svůj odraz v okně ve snaze se ujistit, že nemám rozcuchané vlasy. Bohyně, proč jsem tak nervózní!

Mé nervy jsou napjaté k prasknutí, srdce mi buší v hrudi, třesou se mi ruce a potí se mi dlaně. Otřel jsem si dlaně o kalhoty, zatímco jsem si přehodil květiny do druhé ruky.

Zavrtěl jsem hlavou, znovu se zhluboka nadechl, pomalu vydechl a vyrazil k boční straně sídla, kde se všichni sešli kvůli jejím narozeninám.

Udělal jsem několik kroků od auta do trávy, ale zastavil jsem se, když jsem ji uviděl sedět na kládě blízko ohně. Z dálky vypadá smutně a já se neubráním přemýšlení nad tím proč. Z nějakého důvodu se mi vnucuje hloupá představa, že teď, když už může cítit plnou sílu pouta druhů, mě nebude chtít.

Možná vzpomínka na to, co všechno jejímu tátovi udělali můj takzvaný otec a bratr, je něco, přes co se nedokáže přenést. Možná si zrovna uvědomuje, že mě kvůli tomu nemůže přijmout.

Cítím, jak se mi zrychlil tep, cítím, jak mi srdce buší do žeber, a pálí mě v očích, jak se mi tvoří slzy už jen při pomyšlení, že by mě odmítla.

Její tělo ztuhlo, zvedla hlavu do vzduchu a začala větřit.

Pomalu ke mně otočila hlavu a zůstala sedět ztuhlá jako socha, zatímco na mě zírala. Ó bohyně, prosím, nedělej mi to. Nedokázal bych žít.

Ale po několika vteřinách sleduji, jak se jí po tváři rozlévá úsměv a pomalu vstává. Začala se ke mně pomalu blížit, a pak vystartovala v plném sprintu.

Cítím, jak se mi třese ret, když se dívám, jak ke mně běží má krásná družka. Ó bohyně, ona mě chce! Neodmítne mě!

Cítím, jak mi po tváři stékají slzy, zatímco se blíží. Vidím, jak slzy stékají po tváři i jí, když se přiblíží ještě víc, a já otevřu náruč, když do ní plnou silou skočí.

Její tělo narazí do mého, což způsobí, že zavrávorám a upustím květiny.

Její ruce a nohy se kolem mě okamžitě ovinou, zatímco zaboří obličej do mého krku. Pevně ji obejmu rukama a držím se jí jako o život.

„Ó bohyně, ty tak krásně voníš!“ zašeptá.

Pomalu se odtáhne a s úsměvem se na mě zadívá. Zvednu ruku a jemně jí setřu slzy.

„Můj druh!“

Řekne s tím nejširším úsměvem na tváři.

„Ano, holčičko, druh!“

Říkám zlomeným hlasem, zatímco mi po tváři stékají další slzy.

Rychle se předkloní a tiskne své rty k mým.

Dech se mi zadrhl v krku a mé srdce se zastavilo v okamžiku, kdy se její rty dotkly mých vůbec poprvé.

Mravenčení mi okamžitě roztančilo rty pod jejími. Její hebké a plné rty na mých jsou víc, než jsem si kdy představoval.

Pomalu se odtáhne od polibku a pak opře své čelo o mé.

„Tak dlouho jsem na tebe čekal, a to nejen ode dne, kdy jsem tě poprvé viděl, ale už ode dne, kdy mi bylo osmnáct.

Hledal jsem tě celá léta. Vzdal jsem to, když mi bylo 30. Myslel jsem, že mým údělem je žít život v osamění. Myslel jsem si, že to je moje prokletí za to, co udělala moje rodina. Ale pak jsem tě ten den uviděl... Ale hrozně jsem se bál, že mě nepřijmeš kvůli tomu, co udělal můj otec.

Děkuju ti, děkuju ti, že mi jejich hříchy nedáváš za vinu. Děkuju ti, že jsi mě přijala!“

Řekl jsem se zlámaným hlasem, zatímco mi po tváři teklo ještě více slz.

„Jsi dobrý muž, Beckette, nejsi vůbec jako tvůj otec nebo bratr. A ano, ano, přijímám tě... Přijímám tě z celého srdce!“

Říká a s úsměvem mi stírá slzy z tváře.

„Tak moc tě miluju, Kenzi!“

Řekl jsem, než jsem jí na rty vtiskl polibek. Nečekám, že mi to řekne zpátky, prostě jsem jen chtěl, aby to slyšela, potřeboval jsem to konečně říct nahlas.

Když jsme se odtáhli od polibku, znovu opřela čelo o to moje. Jemně si položila ruku na mou tvář a její palec se pomalu pohyboval.

„Taky tě miluju, Beckette! Už chvíli vím, že tě miluju, ale dnešek to rozhodně potvrdil. Všechno je teď mnohem silnější, i moje srdce bije mnohem silněji pro tebe.“

Řekla, když se odtáhla a podívala se na mě.

Nemohl jsem uvěřit tomu, co slyším. Vážně zrovna řekla, že mě miluje?

Snil jsem o dni, kdy najdu svou družku a uslyším ji, jak říká, že mě miluje. Dni, kdy mě někdo konečně bude milovat. Moje rodina mě nikdy nemilovala, nedávali si lásku najevo, ani si nemyslím, že věděli, co je to láska, natož aby věděli, jak ji dát.

„Řekni to znovu.“

Řekl jsem roztřeseným hlasem.

Chytila mě za obličej oběma rukama.

„Miluju tě, Beckette, a už od tebe nikdy nechci být pryč!“

Řekla a já cítil, jak mi po tváři znovu stékají slzy.

„Počkej chvíli, tím chceš říct... že se mnou chceš jet domů, chceš žít u mě?“

Řekl jsem s nadějí, že tím myslí přesně tohle, ale s vědomím, že to asi není pravda. Vím, že na to je asi moc brzo.

„Ano! Přesně tohle jsem myslela, hlupáčku.“

Řekla s úsměvem. Přitáhl jsem si ji do pevného objetí, zabořil obličej do jejího krku a zatočil s ní.

„Ó bohyně, tomu nemůžu uvěřit!“

Řekl jsem nahlas, zatímco jsem se s ní točil, což ji přimělo se zachichotat.

„Věř tomu, ty můj pošetilý Alfo, jsem celá tvoje a můžeš si mě vzít domů.“

Řekla a dala mi rychlou pusu.

„Ach, počkej, něco jsem ti přinesl.“

Řekl jsem, když jsem ji položil na zem a sáhl do kapsy.

„Není to nic moc, ale když jsem to viděl, vzpomněl jsem si na tebe. Myslel jsem, že by se ti to mohlo líbit, ale pokud ne, tak to nevadí, nemusíš si to nechat, můžu ti přinést něco jiného.“

Blábolil jsem, když jsem jí to podával. Než to otevřela, usmála se.

„Panebože, ty jsou nádherné!“

Řekla, když si prohlížela ty náušnice.

„Jak jsi věděl, že fialová je moje oblíbená barva?“

Řekla a prsty přejela po tanzanitu ve tvaru slzy.

„Nevěděl, jen jsem je uviděl a přišlo mi, že je to ta nejkrásnější fialová barva, jakou jsem kdy viděl. Je to tak světlá barva, že vypadá skoro jako led. Něco mi říkalo, že ti je musím koupit, a tak jsem to udělal.“

Řekl jsem a podrbal se na zátylku, s pocitem, jak mi hoří tváře.

Podívala se na mě a usmála se, než se zasmála, zvedla ruce a omotala mi je kolem krku.

„Miluju, když se červenáš!“

Řekla, vlepila mi pusu na tvář a pak se odtáhla, aby se podívala na náušnice. Sledoval jsem, jak si vyndala z uší své náušnice, než si je strčila do kapsy. Pak si vzala ty, co jsem jí právě dal, a nasadila si je. Usmála se a otočila se na mě.

„Jak vypadají?“

„Krásně! Ale ani zdaleka nejsou tak krásné jako ty!“

Řekl jsem, když jsem k ní vztáhl ruku a přejel jí prsty po tváři. Sledoval jsem, jak zavřela oči a opřela se o můj dotek. Cítil jsem, jak mi srdce tluče v hrudi, když jsem viděl, jak reaguje na můj dotek. Bohyně, já ji tak moc miluju!