Damonův pohled

Seděl jsem tam s tváří v dlaních a plakal. Věděl jsem naprosto jistě, že se to stane. Takže nevím, proč pláču.

Neexistuje způsob, jakým by mě kdy mohl chtít. Jsem nepřítel.

Sklouzl jsem z okraje vany, zády jsem po ní sjel až na podlahu. Hruď se mi zvedala, jak jsem plakal.

Chtěl jsem ho, tak moc jsem ho chtěl. Pomyslel jsem si, když jsem se podíval dolů na gázu, kterou držel.

Zvedl