Cassianův pohled

Sledoval jsem Genevieve, jak ode mě odchází, ramena ztuhlá bolestí a hněvem, a nehnul jsem se ani o píď, abych ji následoval.

Každé vlákno mé bytosti na mě křičelo, abych se za ní rozběhl, abych napravil tu spoušť, kterou jsem svými neuváženými slovy způsobil, ale přinutil jsem se zůstat stát na té nemocniční chodbě jako přikovaný k zemi.

Potřebovala prostor. Potřebovala být sama,