Seděla jsem na studeném písku a sledovala vlny tříštící se o břeh; každá z nich si odnášela kousek mé vyrovnanosti.

Slaný vánek mi šlehal vlasy do tváře, ale sotva jsem to vnímala. Dokázala jsem myslet jen na tu hádku s Cassianem a na to, jak se všechno mezi námi tak totálně roztříštilo.

Proč mi to dělal? Proč mi předhazoval mé nejhorší chyby právě ve chvíli, kdy jsem se hroutila? Kruté věci,