V restauraci jsem pracovala na patnáctihodinové směny a sotva jsem měla čas se nadechnout. Večírky a bankety? Připadaly mi jako z jiného světa – ze světa, jehož součástí nikdy nebudu.

Byla jsem jen servírka, která se topila v dluzích, pro většinu lidí úplná nula. Proto když Alfa vyhlásil Zkoušku družek, myslela jsem si, že budu jediná ze smečky, které se to vůbec nedotkne.

Navíc, i kdybych o zkoušku měla zájem – což jsem neměla – neměla jsem na ni čas. Nemohla jsem si dovolit přestat pracovat ani na vteřinu; stále jsem se topila v dluzích za lékařskou péči, které jsem nasekala před lety, abych zachránila své dítě.

„Ach, to je tak vzrušující. Šance stát se Alfovou družkou! Doufám, že si vybere mě!“

Když jsem utírala stůl a poslouchala rozhovor dvou žen sedících poblíž, tiše jsem si povzdechla. Nebylo to dnes poprvé, co jsem tenhle rozhovor slyšela, a rozhodně ani naposledy. Strčila jsem si chomáč spropitného do zástěry a zaslechla odpověď její kamarádky.

„Nemůžu uvěřit, že k téhle Zkoušce družek svolali všechny svobodné vlčice. Ale je milé, že Alfa hodlá zvážit každou, dokonce i ty… méně šťastné.“

Ženin pohled sklouzl ke mně a já zrudla.

V těchto končinách nebylo tajemstvím, že jsem servírka „workoholička“, na což se ve světě měničů pohlíželo s nevolí. Většina žen by šla raději do salonu, na nákupy nebo na večírek, ale já tu byla každý den a tvrdě pracovala.

Ten komentář mě ale příliš netrápil. Ráda jsem se o sebe starala a rozjasňovala dny zákazníkům, kteří do podniku přišli.

Kromě toho neexistoval způsob, jakým bych se té Zkoušky družek zúčastnila. Ale tyhle holky to nevěděly.

„Všichni si stejně myslí, že si vybere Blair Vanceovou, protože Vanceovi jsou tak elitní rodina,“ odpověděla druhá žena s mávnutím ruky. „Získá tím víc konexí.“

Rozhovor utichl, když jsem přešla za pult a dolila kávu jednomu z našich stálých zákazníků, který jen zavrčel poděkování. Moje kolegyně Beatrice se na mě při chůzi usmála.

„Tessa Vanceová, Blair Vanceová,“ zamyslela se Beatrice polohlasem. „Máte obě stejné příjmení.“

„Nikdy jsem o ní neslyšela. Musí to být náhoda,“ odpověděla jsem rychle.

Samozřejmě, že každý v okruhu tisíce mil od Timber Hollow věděl, kdo je Blair Vanceová. Dokonce i samotářští měniči o mé nevlastní sestře slyšeli. Naše rodina byla prestižní a zprávy o tom, jak je krásná, se šířily rychle.

Beatrice ale jen pokrčila rameny, buď na to nechtěla dál tlačit, nebo se rozhodla věřit tomu, co jsem řekla. Tak či onak jsem byla vděčná, že mohu strávit další den v anonymitě. Kdyby někdo zjistil, že dcera z rodu Vanceů obsluhuje u stolů… No, vyvolalo by to spoustu pozdvižení a rozruchu.

Koneckonců, proč by dcera jedné z nejznámějších rodin dělala servírku, aby splatila dluhy za doktory?

Nikdo by nepochopil, že za mým odchodem ze stínu rodiny stojí mnoho důvodů, věci, které jsem nechtěla vytahovat na světlo.

Věci, které bolely.

Zkouška družek ani role mé nevlastní sestry v ní mi nemohly být lhostejnější. Také jsem pevně věřila, že si tento Alfa Blair za nevěstu nevybere. Součástí jeho oznámení o Zkoušce družek byla i zmínka o jeho předchozím manželství a šestileté dceři – ta byla součástí „balíčku“, který s ním nevěsta získá, a péče o ni byla jednou z uvedených podmínek.

Moje nevlastní sestra nesnášela děti se stejným odporem, jaký projevovala hmyzu v zahradě. Nikdy by se nedostala přes první fázi zkoušky.

V tu chvíli zazvonil zvonek ohlašující nového zákazníka. Vzhlédla jsem, abych ho s úsměvem přivítala, ale uviděla jsem svou nejlepší kamarádku Phoebe, která vtrhla dovnitř s očima dokořán plnýma obav.

Phoebe jsem neviděla několik měsíců. Byla mou nejlepší kamarádkou celý život, ale rozhodla jsem se, že bude nejlepší s ní kontakt omezit pro případ, že by se mě rodina pokusila vystopovat přes ni. Ne že by se o to pokusili. Nebo že by o to vůbec stáli.

Rozšířily se mi oči. „Pho…“

„Koupelna, hned,“ poručila mi místo pozdravu. Ať už šlo o cokoli, muselo to být vážné, když se po měsících mlčení chovala takhle. Zamračila jsem se, rozvázala si zástěru a následovala ji. Jakmile jsme byly v koupelně, zamkla za námi dveře.

„Phoebe? Co se děje?“ zeptala jsem se zmateně.

Její zrzavé kudrny byly rozcuchané větrem a modré oči měla červené a oteklé. Plakala. Položila mi ruce na ramena a zhluboka se nadechla.

„Tess, vím, že už je to nějaká doba, ale zoufale potřebuju laskavost. Velkou. Budu tvým dlužníkem.“ Když jsem jí hned neodpovídala a jen na ni šokovaně zírala, dodala: „Prosím, Tess.“

„Dobře, dobře,“ řekla jsem konečně. „O co jde?“

„Potřebuju, abys předstírala, že jsi já, a šla místo mě na Zkoušku družek.“

Zamrkala jsem. „Potřebuješ, abych co?“

„Prosím, Tesso.“ Odmlčela se a mírně se zachvěla. Ale na rtech se jí objevil i nepatrný úsměv. „Já… já někoho potkala. Někoho, koho skutečně miluju. Svého druha. Ale moji rodiče s tím nesouhlasí a chtějí mě nahnat do Zkoušky družek, aby si u smečky vylepšili postavení!“

Po tváři jí začaly stékat slzy. Otřela si je rukávem. „Prosím, Tess. Jsi jediný člověk, za kterým můžu jít. Potřebuju tvou pomoc.“

„Tvoji rodiče by to zjistili během vteřiny,“ vyhrkla jsem okamžitě.

„Ano, ale než na to přijdou, já a můj druh budeme pryč. Odcházíme ze smečky. Máme to všechno naplánované.“

„A co já?“ slyšela jsem se ptát. Samozřejmě jsem chtěla kamarádce pomoci, ale tohle bylo riskantní. „Jestli nás chytí… A kromě toho nemůžu přestat pracovat. Musím splatit ten dluh – to víš.“

„Jsi rodilá Vanceová,“ naléhala Phoebe, „což tě chrání před jakýmikoli následky, a jsi svobodná vlčice s právem se zúčastnit. Alfa tě nepotrestá. A já… já ti zaplatím.“

Chvíli jsem tam jen tak ohromeně stála. Pak jsem ale zavrtěla hlavou, protože při pomyšlení na setkání s nevlastní sestrou se mi zvedal žaludek. „Nechci vidět Blair…“

„Padesát tisíc dolarů.“

Zamrkala jsem na Phoebe a přemýšlela, jestli jsem dobře slyšela. Padesát táců…

Na svém dluhu jsem dlužila tolik peněz i s úroky… padesát tisíc dolarů by všechno změnilo. I kdyby to znamenalo, že ji budu muset vidět nebo že možná dostanu klepnutí přes prsty za to, že jsem zaujala místo Phoebe.

„T-tak jo,“ vypískla jsem nakonec. „Udělám to. Pro tebe.“

Phoebe zapištěla a objala mě. „Děkuju, děkuju! Musím běžet – probereme to, až bude po všem – ale tady.“ Vrazila mi do ruky obálku. „Moje pozvánka,“ informovala mě, zatímco odemykala dveře. „Buď tam v poledne. Nechoď pozdě!“

Oblékla jsem si ty nejjednodušší šaty, které jsem ve skříni našla, světle modrý šifon s délkou pod kolena, a doplnila je jednoduchými bílými balerínami. Nesnažila jsem se upoutat Alfovu pozornost, i kdyby existovala sebemenší šance, že by o mě měl zájem. Líčení jsem nechala minimalistické, nezvýrazňovala jsem své plné rty ani šedé oči, a dlouhé tmavé vlasy jsem si sčesala do drdolu nízko u týla.

Můj současný vzhled by v porovnání s ostatními ženami rozhodně nikoho neoslnil. Ale o to jsem se ani nesnažila. Jen jsem se snažila splynout s davem tak dlouho, dokud zkouška neskončí, abych pak mohla dostat své peníze.

Zhluboka jsem se nadechla, když jsem procházela velkými, zdobenými dveřmi z poloviny slonoviny do Alfova sídla. „Vy jste Phoebe Wellsová?“ zeptal se urostlý strážce u vchodu.

Kývla jsem a nervózně se kousla do rtu, ale on mě pokynem poslal dál. Ramena se mi uvolnila. Místnost, do které mě poslal, už byla po okraj zaplněná dalšími dívkami.

Zdálo se, že jsem přišla jako poslední, ale naštěstí se mým směrem nikdo nepodíval.

Přesně jak jsem si myslela, byly oblečené podobně jako já, jen s o něco kratšími sukněmi. Většina měla dokonale vyfoukané vlasy a mnohem víc make-upu, ale to jsem také čekala. Sklonila jsem hlavu a našla si místo v rohu místnosti, vděčná za to, že je tu tolik lidí. Bude mnohem snazší zůstat bez povšimnutí.

Koutkem oka jsem zahlédla Blair na druhé straně místnosti, jak si povídá s jednou ze svých kamarádek.

Naštěstí si mě nevšimla, ale žasla jsem nad tím, že vypadá úplně stejně jako v den, kdy jsem odešla. Na ní se nezměnilo vůbec nic a zdálo se, že kvůli tomu, co se stalo, neztratila ani minutu spánku.

Ne že by mě to překvapovalo. Sledovala jsem, jak si udržuje pozornost ostatních dívek a okouzluje své publikum jako královna. Byla jsem ráda, že to v tuto chvíli dělá, protože to znamenalo, že pravděpodobně proklouznu touto Zkouškou družek nepovšimnuta, aniž by mi kterákoli z těch dívek věnovala druhý pohled.

A doufejme, že mě Alfa přehlédne a dopřeje mi rychlý odchod, který mě přiblíží k mým plánům, jakmile tuhle frašku dokončím a Phoebe mi dá ty peníze.

Náhle se v místnosti zvedl rozruch, který mě vytrhl z myšlenek.

Urostlý strážce vstoupil. „Představuji Alfu Gideona Thornea!“ zaburácel.

Dívky, které seděly, vstaly. Ostatní se naparovaly, když Alfa procházel dveřmi, šeptaly si a chichotaly se, ale já jsem držela hlavu skloněnou a držela se v rohu.

Výhled mi navíc blokovaly ostatní dívky, takže jsem při Alfově příchodu zahlédla jen krátký záblesk velkého, vypracovaného bicepsu, než jsem znovu sklopila zrak a křečovitě sevřela látku svých šatů.

Chvíli se procházel a neřekl ani slovo. V místnosti bylo takové ticho, že byste slyšeli spadnout špendlík, nebýt klapotu jeho bot o mramorovou podlahu.

A pak: „Všichni odejděte. Kromě vás.“

Úlevou jsem vydechla vzduch, který jsem zadržovala. No, vybral si někoho docela rychle. Což znamenalo, že můžu jít domů.

Se sborem zmateného a zklamaného mumlání se dívky přede mnou vytratily z místnosti a já vstala, abych udělala totéž. Ale jak jsem přelétla zbytek místnosti, sevřel se mi žaludek. Něco bylo špatně.

Všechny dívky odešly.

Zvedla jsem hlavu a setkala se s ledovým pohledem Alfy Gideona.

Zírala jsem na něj. „Já!?“