„Jak můžete kurva ztratit dítě?!“

„Ale no tak, proč je to moje chyba?! Nechal jsem ji se Sylem!“

„A já jsem ti ji vrátil, když jsem šel na přednášku!“

„No, já měl taky práci!“

„Spíš jsi někoho klátil.“

„Ale jdi do hajzlu, Nyktosi. Je mi líto, že jsi takovej suchar.“

„Aspoň nejsem děvkař –“

„DOST!“ vyštěkne Kavros. Povolí stisk na Zavrososově límci a sleduje, jak se jeho dvojče sesouvá k zemi. „Je to chyba vás všech. Měli jsme na ni dávat pozor.“

„Já svou práci udělal,“ ozve se Syl, Kavrosův mladší bratr. Ukáže palcem na Zavrose. „Někdo si vodil holky na pokoj, zatímco měl hlídat malou.“

Zavros, stále na zemi, zvedne ruce v obranném gestu. „Hele, jen jsem si s ní chtěl promluvit o tom místě chůvy,“ řekne. „Není moje chyba, že měla skvělý kozy a takový ty oči, co říkají ‚pojď mě ojet‘ –“

„Jsi odpornej,“ sekne po něm Kavros. „Myslíš někdy na něco jinýho než na kundu?“

„Jo,“ řekne Zavros a zvedne se. „Na svýho ptáka.“

Ostatní dva bratři v odpověď zasténají. Kavros kypí vztekem. Projde kolem Zavrose a vrazí do něj ramenem. Zastaví se před postýlkou, kde měla ležet malá holčička.

„Dobře, tak možná – jenom možná! – jsem u toho hlídání usnul,“ připustí Zavros.

„Jsi fakt nesnesitelnej,“ prohlásí čtvrtý bratr, Nyktos.

„Všichni víte, jak moc brečí,“ pokračuje Zavros. „Konečně sklapla, tak jsem si myslel, že spí. Zavřel jsem oči tak na pět minut, a když jsem se podíval, byla pryč. Myslel jsem, že na ní Syl zase dělá ty svoje úchylný experimenty!“

„Nejsou úchylný,“ zaprotestuje Syl. „Snažím se zjistit, jestli dokážu využít jejího spícího vlka, aby nás dovedl k její matce. Tobě přijdou úchylný jen proto, že jsi ty a tvůj vlk nikdy nevedli hlubší debatu než o tom, koho ošukat!“

Zavros si odfrkne. „Měli jsme spoustu hlubokomyslnejch hovorů!“

„Dost,“ utrhne se na ně Nyktos, nejstarší z nich. „Je jedno, kterej z vás idiotů to dítě vlastně ztratil. Hlavní je, abychom ji našli. Je jí teprve rok a nechci, aby tam venku byla sama.“

„Rozdělíme se,“ řekne Kavros a zkříží si ruce na hrudi. „Prohledejte všechny části areálu. Nemohla se dostat daleko.“

„Já a Nyktos vezmeme Kaelara a prohledáme jižní areál,“ řekne Syl.

„Já se Zavrosem pročešu sever,“ souhlasí Kavros. „Sraz u chrámu za hodinu.“ Bratři přikývnou svému vůdci a pak se rozprchnou různými směry.

O hodinu později se znovu scházejí u Valkarského sanktuária v areálu školy. Jeho exteriér z černého mramoru se leskne v měsíčním světle. Z lesa se vynoří obrovský plavý vlk, oklepe se a pomalu se změní v Nyktose. Odhrne si dlouhé vlasy z čela a vykročí ke svému bratrovi, který sedí na schodech chrámu.

„Nějaký úspěch?“ zeptá se Syl.

Nyktos zavrtí hlavou. „Poté, co jsme se rozdělili u jižní cesty, jsem obezšel západní obvod. Nikdo to dítě neviděl.“

„Do prdele,“ sykne Syl.

Z východní strany chrámu se vynoří další dva vlci. Tmavě hnědý chňapne po šedém. Oba se oklepou a promění se do lidské podoby. Zavros se směje Kaelaru Thorneovi, areálovému betovi, zatímco Kaelar na něj vrhá opovržlivé pohledy.

„Zatraceně, Zavrosi,“ vyjede na něj Kaelar. „Je pro tebe vůbec něco vážný?“

„To byl jen kousanec z lásky, zlato,“ cukruje Zavros. Kaelar ze sebe vydá nízké zavrčení.

Zpoza chrámu vyjde největší z pěti vlků. Má sytě čokoládově hnědou barvu a je podsaditější než ostatní čtyři. Než se oklepe do lidské podoby Kavrose, vydá směrem k Zavrosovi varovné štěknutí. Zamračí se na své dvojče.

„Soustřeďte se,“ zasyčí. Podívá se na své společníky. „Nějaký úspěch?“

Ve skupině zavládne ticho. Kavros vydá hluboké zavrčení. Otočí se a vrazí pěstí do kmenu nedalekého stromu. Ten se okamžitě přerazí vpůli a vzduchem se rozlehne ohlušující křupnutí. Strom se pomalu nakloní a padne k zemi. Kavros má ramena stále shrbená hněvem, když se otočí zpět k ostatním.

„Někdo zavolejte údržbu,“ odfrkne si tiše Zavros. Syl ho lehce plácne přes ruku.

„Hledali jsme všude,“ řekne Nyktos. „Dokonce jsem poslal nouzový signál některým členům smečky, aby se dívali kolem sebe. Nikdo nic neviděl.“

„Prověřili jsme Doupě?“ ozve se Kaelar.

Všichni bratři se k němu prudce otočí. Syl vypadá nervózně. Nyktos a Zavros se tváří zvědavě. Kavros si prokřupe klouby.

„Co s Doupětem?“ vyjede na něj.

Kaelar pokrčí rameny. „Já nevím,“ řekne váhavě. „Je možné, že se toho dítěte zmocnila některá z těch Nul?“

„Jako třeba ta tvoje nevlastní ségra, ta mrcha?“ vloží se do toho Zavros. „To je divoký zvíře.“

Kavros nadzvedne obočí na Kaelara a nutí ho tak odpovědět na bratrovu otázku. Kaelar pokrčí rameny. Kavrosův obličej se stáhne do pobaveného a hloubavého úšklebku.

„Vzpurná je na to dost, to je fakt,“ dodá. „Nikdo se mě ještě nepokusil udeřit. Tuhle její drzost oceňuju.“

„V očích má oheň, o tom žádná,“ odfrkne si Zavros. Odmlčí se. „Něco to ve mně hluboko probouzí.“

Nyktos po něm střelí pohledem. „Tak dobrá,“ řekne. „Pojďme přes areál k Doupěti. I když tam to dítě nebude, možná ti idioti něco viděli.“

„Jsou to takoví zbabělci,“ dodá Kaelar. „Kdyby něco viděli, vyklopí to bez boje.“

„Měl bys doufat, že v tom nemá prsty ta tvoje sestra,“ řekne Kavros. „Jinak je s ní kurva amen.“

Kaelar přikývne. „Souhlasím. Nemyslím si, že by ji z takovýho průšvihu vysekal i můj otec.“

S posledním souhlasným přikývnutím Kavros vyrazil a vběhl do lesa. Zmizel za stromy a o zlomek sekundy později už po areálu pádil obrovský hnědý vlk. Zbytek bratrů a Kaelar si vyměnili pohledy a pak se všichni vydali za Kavrosem. Z jejich kůže vyrašili jejich vlastní vlci a vyrazili stíhat alfu.

Trvalo jim jen pár okamžiků, než se dostali na druhý konec areálu. Všichni se zastavili před rozvrzanými dveřmi. Každá lidská podoba se vynořila z té vlčí s neústupností v očích. Kavros směrem ke dveřím vydal napůl lidské zavrčení. Bylo zamčeno zevnitř. S dalším odfrknutím Kavros vrazil patou do zámku. Ten se roztříštil a dveře se rozletěly. S Kavrosem v čele prošla pětice mužů po schodech Doupěte dolů do spoře osvětlené jeskyně.

Z hloubi chodby bylo slyšet několik zachichotání a hlasy. Kavros si přiložil ukazováček k rtům, aby skupinu utišil. Plížili se Doupětem jako lovci. Jakmile se vynořili v lépe osvětlené místnosti, smích zesílil. Všechny hlasy utichly, když bratři spatřili scénu před sebou. Všem se rozšířily zorničky.

Nuly obklopovaly Kaelarovu nevlastní sestru Vesperu. V náručí držela jejich ztracené dítě.