Tentokrát zaklepu. Nyktosův hlas mě pozve dál a já otevřu dveře. V pokoji je sám, stojí u malířského stojanu s rukama v bok. Obočí má svraštělé v hlubokém zamyšlení. Jakmile mě uvidí, okamžitě se uvolní.

Jemně se usměju. „To je hezké,“ řeknu na adresu obrazu.

Nyktos se na něj podívá a pokrčí rameny. „Chce to ještě práci,“ řekne. Podívá se na mě. „Můžu ti s něčím pomoct?“

„Vlastně ano,“ řeknu. „Kav