Pořád na ně zírám s otevřenou pusou, když si konečně uvědomí, že jsem v místnosti. Zavros si polohlasně zakleje, což přiměje Agniu konečně se přestat hýbat a otočit se. Když mě uvidí, vypískne, svalí se ze Zavrose, přitáhne si prostěradlo na hruď a zaboří se do postele.

„Bohové, bohové, bohové,“ opakuje Agnia pořád dokola. Hlava jí zmizí pod přikrývkou a pak se vynoří ze strany. Prostěradla se stá