Jednoho rána jdu společenskou místností, když mě Zavros chytí za paži a donutí mě sednout si na pohovku. Vypadá to jako krizová intervence; já sedím a čtyři bratři se nade mnou tyčí a zabodávají do mě pohledy.

Kavros drží Lyru. Ta tleská, když mě vidí, takže aspoň někdo mě vidí rád.

„O co tady jde?“ zeptám se.

Zavros se zamračí nejvíc ze všech. „O to, jak vypadáš.“

Podívám se na sebe. Vypadám jako