Nyktosova ruka se na jeho péru dál pohybuje, i když značně zpomalil tempo.

Sleduje mě přivřenýma očima. Tváře má rozkošně zarudlé. Svaly má napjaté, jako by se držel na hraně už dlouho.

„Zavři dveře,“ řekne Nyktos a zní to jako rozkaz.

Ustoupím zpět na chodbu.

„Vespero,“ zavolá.

Zastavím se.

„Pojď dovnitř a zavři za sebou dveře,“ řekne a vyjádří se jasněji.

Udělám, co mi přikazuje. Vkročím zpět do