Příštího rána, když beru Lyru na snídani, mě překvapí, že tam na mě čeká Agnia. Nejsem vyloženě nešťastná, že ji vidím, ale přála bych si, aby mi aspoň napsala, abych na to byla připravená.

Naposledy, když jsme spolu mluvily, to nedopadlo zrovna nejlépe. A i když jsme se od té doby víceméně udobřily přes zprávy a pár telefonátů, stále jsem před ní ve střehu.

„Ahoj, Vespero,“ řekne s laskavým úsměv