Aria

Můj snoubenec je gay.

Tahle myšlenka mi rezonovala v hlavě, když jsem tam stála jako přikovaná a sledovala výjev, který už nikdy nevymažu z paměti. Zírala jsem na muže, který přirážel do zadku mého snoubence, a na Trenta, jak sténá jako zatracená děvka v říji.

Tohle byl můj snoubenec, muž, kterého jsem si měla za pět dní vzít. Muž, se kterým jsem celých pět let sdílela postel, budoucnost, život. Ale byl tady, s nohama široce odtaženýma od sebe, oči obrácené v sloup v blaženosti, jakou jsem v jeho tváři nikdy neviděla, když byl se mnou.

Nemohla jsem už dál dýchat, připadalo mi, že se všechno kolem točí. Místností se rozléhal zvuk pleskání kůže o kůži. Chtěla jsem odvrátit zrak, ale nedokázala jsem to. Moje oči zůstaly upřené na ten výjev, jako by můj mozek nedokázal zpracovat, že je to skutečné.

„Ach, do prdele, Dane... ano, tohle miluju... kurva... jsi tak obrovský,“ zasténal Trent a ta slova mě zasáhla jako rány pěstí do břicha.

Ruka mi vyletěla k ústům, pevně jsem si ji přitiskla na rty, abych potlačila nevolnost. Připadalo mi, jako by mi někdo vyrval srdce z hrudi a hodil ho do drtiče odpadků. Byla to noční můra? Probudím se v našem bytě, vedle něj, v jeho náručí a nic z toho nebude pravda?

„Kurva jo, Trente, zlato,“ zafuněl ten muž. „Vem si mýho velkýho macka. Pořádně si ho vem.“

„Ach, tatínku! Dej mi svýho velkýho macka!!!“

V očích mě pálily slzy. Mírně se mi podlomila kolena a natáhla jsem ruku k zárubni dveří, abych se o ni opřela. Tatínku? Mě v posteli nikdy nijak nenazval. Co to vlastně říkám? O sex se mnou vlastně nikdy nejevil velký zájem. Dvě minuty. Přesně tolik minut mu trvalo, než se udělal. Kdykoli jsem ho prosila o víc, řekl, že je unavený, nebo se na mě jen znechuceně podíval, než odešel.

Myšlenky mi pádily hlavou a vymykaly se kontrole.

Je gay? Bisexuál? Byl takový vždycky? Jen to na mě hrál? Celé ty roky? Každý polibek, pokaždé, když řekl miluji tě, každý náš plán do budoucna, to všechno byla lež?

Cítila jsem se poníženě, bylo mi zle a připadala jsem si jako naprostý idiot.

Jak tohle ženy zpracovávají? Jak reagují, když zjistí, že si jejich údajně heterosexuální snoubenec nechává roztahovat zadek jiným mužem pár dní před svatbou? Ale co to vlastně říkám? Většina žen nepřistihne svého budoucího manžela uprostřed přirážení s jiným chlapem.

Na tvářích jsem ucítila něco mokrého. Zvedla jsem ruku a otřela si kůži. Ani jsem si neuvědomila, že brečím.

„Kurva, jo, už budu!!“ zasténal Trent z postele.

Pomalu jsem zavrtěla hlavou, jako bych se snad, když s ní zatřesu dostatečně silně, mohla z téhle zvrácené reality probudit. Ale zvuk jeho oddychování a pohled na to, jak jsou do sebe zapletení, tu stále byl.

Hořce jsem se zasmála. „Víš ty co?“ řekla jsem ochraptělým hlasem, stěží hlasitějším než šepot. „Jsi vážně zkurveně nestydatý, Trente.“

Oba ztuhli a Trentova hlava vystřelila mým směrem. Oči se mu v panice rozšířily. Vyškrábal se pryč od muže mezi svýma nohama, popadl nejbližší deku a natáhl ji přes sebe, jako by to snad mohlo nějak odčinit to, co jsem právě viděla.

„A-Ario...“ vykoktal a hlas se mu zlomil. „Co... co tady děláš?“

Přitiskla jsem se víc ke zdi, pořád jsem si hřbetem roztřesené ruky utírala slzy a snažila se udržet na nohou.

„Co tady dělám?“ zopakovala jsem pomalu a zadívala se mu do očí. „Tohle je to první, co mi řekneš? Poté, co tě u tohohle přistihnu?“

Zavrtěl hlavou, deku stále pevně svíral v dlaních. „Ne. Ne, to není... není to tak, jak to vypadá.“

„Není to tak, jak to vypadá? Není to tak, jak to vypadá?!“

Odtlačila jsem se od zdi, nohy se mi třásly, ruce zaťaté v pěst. „Trente, podvádíš mě s podělaným chlapem. V naší posteli. V domě, který jsme si koupili, abychom tu po svatbě společně žili. Roztahuješ zadek pro někoho jiného, sténáš jeho jméno, jako by tě ještě nikdy nikdo nešukal, a máš tu drzost mi tvrdit, že to není tak, jak to vypadá? Jak přesně to tedy vypadá?

Otevřel ústa, ale nic z nich nevyšlo. Obličej se mu zkřivil, když se na mě podíval se studem, vinou a především se strachem.

„Jsi hajzl,“ zasyčela jsem. „Po tom všem, co jsem pro tebe udělala. Po pěti letech věrnosti, trpělivosti, společného plánování naší zasrané budoucnosti, tohle dostanu na oplátku? Tohle jsi ty, když se nedívám? Jak se opovažuješ mi tohle udělat!“

Muž, který byl ještě před chvílí v něm, obrátil oči v sloup a posadil se. „Ježíši,“ zamumlal. „Jak dramatické.“

Nenuceně se začal oblékat. „Nechci být do tohodle průšvihu zatažený, Trente. Končím.“

Trent se k němu zpanikařeně otočil. „Dane, počkej – omlouvám se. Nevěděl jsem –“

Dane ho přerušil odmítavým mávnutím ruky. „To je dobrý. Měl jsi ohledně ní ale pravdu. Je dramatická.“

A to bylo ono. Něco se ve mně zlomilo. Celé tělo se mi třáslo vztekem. Proč se chovali, jako by to bylo normální? Proč na kolenou neprosili o odpuštění? Proč tu kromě mě nikdo nebrečel? Ani nevypadal překvapeně, to znamenalo, že věděl, že už Trent v nějakém vztahu je, a přesto s tím souhlasil a ošukal ho v naší posteli.

„Ty zkurvenej kreténe!“

Vyrazila jsem k němu se zvednutou rukou, připravená vlepit mu facku, kterou si sakra dobře zasloužil, ale než jsem se k němu stihla dostat, Trent se rychle pohnul.

„Přestaň s tím, Ario!“ vykřikl, popadl mě za zápěstí a trhl se mnou dozadu. Jeho stisk byl pevný, prsty se mi zarývaly do kůže. „Co to sakra děláš?!“

„Co to dělám?“ vyprskla jsem a v očích mi plálo. „Do toho se nepleť, ty hajzle! Počkej si na svou zkurvenou řadu.“

Škubla jsem sebou směrem k Daneovi, ale Trent mi znovu vstoupil do cesty a zablokoval mi průchod. „Nedělej si iluze,“ řekl chladně. „Nedovolím ti se ho dotknout. Ani se o to nepokoušej.“

Srdce mi pokleslo. Znělo to, jako by ho tak... ochraňoval.

Muže, s nímž mě podváděl. Muže, který se mi právě vysmíval, ušklíbal se na mě a vstal z postele s mým snoubencem, jako by tohle byl nějaký pitomý sitcom.

„Proč?“ zašeptala jsem ohromeně. „Proč ho chráníš? Ty se ho vážně zastáváš? Po tom všem, co jsi mi udělal? Neměl bys tu teď klečet na kolenou?“

Za Trentem si Dane narovnal košili a ani se nesnažil skrýt samolibý výraz ve tváři. Pak se na mě podíval, jako bych byla něco, co se mu přilepilo na podrážku boty.

„Proč jsi překvapená?“ zeptal se a nonšalantně pokrčil rameny. „Opravdu sis myslela, že tě někdy vůbec měl rád? Používej mozek, holčičko.“

Otevřela jsem ústa, ale nevyšla z nich ani hláska.

„Kdyby do toho nebyly zapojené vaše rodiny,“ pokračoval Dane, „vážně si myslíš, že by se na někoho, jako jsi ty, vůbec podíval?“

Vidění se mi rozostřilo vztekem. Cítila jsem, jak mi v uších hučí krev. „Pusť mě,“ zavrčela jsem skrz zatnuté zuby a trhla paží. „Okamžitě mě pusť, Trente!“

„Ne!“ štěkl. „Přestaň, Ario!“

Strčila jsem do něj tak silně, až o krok klopýtl dozadu. Vrhla jsem se na Danea, připravená smazat mu z té jeho zasrané tváře ten samolibý výraz, ale Trent mezi nás skočil a v mžiku po mně vystřelil rukou a vlepil mi prudkou facku.

Hlava mi cukla do strany, tvář mě po tom náhlém nárazu pálila.

„Opovaž se, kurva, na Danea sáhnout!“