Aria

Uhodil mě.....uhodil mě, aby toho chlapa ochránil.

Držela jsem si tvář a zůstala stát jako opařená. Bodavá bolest mě na kůži pálila, ale to nebyla ta skutečná bolest. Cítila jsem, jako by mi mělo každou chvíli explodovat srdce.

Zvedla jsem zrak a naše oči se setkaly. Oči se mu rozšířily, jako by si právě uvědomil, co udělal.

„A-Ario...“ vyrazil ze sebe přiškrceně. „Já...“

Zrak se mi znovu rozmazal slzami, ani jsem se je nesnažila zastavit. Nevěděla jsem, jestli brečím kvůli té facce, nebo kvůli tomu, že mě právě uhodil muž, kterého jsem milovala víc než cokoli na světě.

Muž, který mi otevíral dveře od auta. Který mi třel záda, když jsem měla křeče. Který jednou brečel, když jsem měla otravu jídlem, protože nesnesl pohled na to, jak trpím.

Ten samý Trent mě právě uhodil, aby ochránil svého milence.

Pomalu jsem couvala, zrychlil se mi dech, připadalo mi, že se nemůžu pořádně nadechnout. Ruce se mi podél těla třásly.

„Ario, prosím,“ řekl a znovu ke mně udělal krok. „To jsem nechtěl. Já jen –“

„Opovaž se mě dotknout, Trente!“ zaječela jsem.

Trhl sebou a ztuhl s rukou stále napůl nataženou ke mně. Udělal krok vzad a obličej se mu zkroutil pocitem viny.

Dane nebo jak se ten zmetek vlastně jmenoval, se přesunul za něj a jemně mu položil ruku na záda.

„To je dobrý, Trente, já vím, že jsi to tak nemyslel. Jsi na takový věci moc měkký.“

Hruď se mi stáhla, až jsem měla pocit, jako by ji něco drtilo. Podívala jsem se na ně na oba, jak tam stojí, jako by to oni byli ti ukřivdění, jako bych to byla já, kdo sem vpadl a zničil jim jejich klid.

Bože, tak to bolelo. Tak kurevsky to bolelo.

Na vteřinu jsem zavřela oči a snažila se popadnout dech, abych se nezhroutila na zem.

Otevřela jsem oči a uviděla, že na mě Trent s lítostí zírá. Daneovi na rtech stále pohrával ten samolibý úšklebek. Povekla jsem knedlík v krku. Hlas ze mě vyšel tiše, sotva slyšitelně. „Mám na tebe jen jednu otázku, Trente.“

„J-jakou?“

„Přitahují tě ženy?“ Hlas se mi zlomil. „Já?“

Trent otevřel pusu, ale než stačil promluvit, Dane si odfrkl. „Opravdu na tom záleží?“

Ignorovala jsem ho a nespouštěla oči z Trenta. Jeho pohled klesl, když zašeptal. „Promiň.“

Bylo to jen jedno slovo a já hned pochopila, že je gay. Ten chlap, kterého jsem si měla za pár dní vzít, byl zkurvenej gay.

Kolena se mi znovu podlomila. „T-tak proč? Proč bys mi tohle dělal? Vodil mě za nos? Když jsi gay, proč jsi předstíral, že mě miluješ?!“

„Promiň, Ario,“ zopakoval, jako by to mohlo zacelit tu díru v mé hrudi. Jako by to mohlo vysvětlit, proč se muž, kterému jsem věřila ze všech nejvíc, stal tím, kdo mi ublížil nejhlouběji.

„Ne,“ řekla jsem, zavrtěla hlavou a hlas mi ztvrdl. „Nech si svoje omluvy. Prostě odpověz na tu zatracenou otázku.“

„Víš, že naši rodiče chtějí, abychom se vzali,“ řekl najednou Trent tichým hlasem. „Když moji rodiče zjistili, že se mi... líbí muži, zuřili. Nechtěli syna gaye. Chtěli někoho normálního. Dotlačili mě do toho, Ario. Mysleli si, že svatba to spraví. Že ty to spravíš. Nechtěl jsem –“

„Nech si ty kecy, Trente,“ vyštěkla jsem.

Trhl sebou. Asi mě z téhle stránky nikdy předtím neviděl. Když jsem byla s ním, byla jsem vždycky ten roztomilý, nevinný typ.

„Opravdu si myslíš, že tě teď budu litovat? Po tom všem?“

Znovu otevřel ústa, ale nenechala jsem ho promluvit.

„Využil jsi mě, byla jsem jen nástroj, zástěrka pro tvé rodiče. Dokonalá malá nevěsta, abys vypadal jako heterák. A já tě milovala. Bože, milovala jsem tě navzdory všemu. Navzdory tomu, jak jsi byl někdy chladný. Navzdory tomu, jak odtažitý jsi byl v ložnici. Myslela jsem, že je to stresem, prací nebo čímkoli jiným než tímhle. Ale ty sis se mnou zahrával.....od samého začátku sis se mnou zahrával.“

Zamrkala jsem, abych zahnala nové slzy, a byla jsem vzteklá, že stále tečou. „Kdybys mi prostě řekl pravdu, když jsme se poznali... Pochopila bych to. Pomohla bych ti. Ale ty jsi místo toho lhal. Nechal jsi mě, abych se do tebe zamilovala. Nechal jsi mě věřit, že to, co máme, je skutečné.“

„Nedělej ze svých rodičů zloduchy,“ řekla jsem. „Ty jsi taky jeden z nich. Neomlouvej podvádění svou sexualitou!“

„Opravdu mě to mrzí,“ řekl s pohledem upřeným do podlahy.

Hřbetem ruky jsem si hrubě otřela slzy. „Nech si to. Nepotřebuju to.“

Prsty se mi třásly, když se dotkly prstenu na mé ruce. Byl to náš zásnubní prsten. Vzpomněla jsem si na večer, kdy mi ho dal. Jak jsem plakala, jak jsem ho znovu a znovu líbala a slibovala, že si ho nikdy nesundám. A teď jsem se chystala udělat přesně to, co jsem si nikdy nedokázala představit.

Pomalu jsem ho stáhla, jako by mě ten kov pálil do kůže, a hodila mu ho k nohám.

„Je mezi námi konec, Trente,“ řekla jsem bezbarvým hlasem. „Už nechci mít s mizíkem, jako jsi ty, ani s tvou ubohou rodinou nic společného.“

Trent nevěřícně zavrtěl hlavou. „To nemůžeš udělat, Ari. Vím, že se zlobíš, ale tohle... tohle je obchodní dohoda. To přece víš. Naše rodiny –“

Suše jsem se zasmála. „Obchodní dohoda.“

Takže tohle pro něj celou dobu bylo. Byla jsem jen obchodní dohoda.

„Fajn, v tom případě od tvé drahocenné obchodní dohody odcházím. Najdi si někoho jiného, kdo je ochotný se prodat pro tvou lež. Skončila jsem s hraním téhle role.“

Podívala jsem se mu do očí a poprvé v nich uviděla strach.

„Hnusí se mi se na tebe vůbec dívat,“ zašeptala jsem. „Lituju, že jsem se do tebe kdy zamilovala.“

„Ario –“ Chystal se něco říct, ale já na další lež nečekala. Otočila jsem se a odešla, nechala jsem za sebou prsten, svatbu, život, o kterém jsem si myslela, že budujeme, i muže, který mě vůbec nikdy nemiloval.