Pohled Kierana

Jsem tak nadšený! Dneska jedeme domů. Přestože jsme tu byli jen 2 dny, jsou to dva dlouhé dny a mně se stýská po našem dalším druhovi. Nemůžu se dočkat, až budu doma u Shiloha.

A ještě lepší je, že Derek a Chloe přiletěli, aby odvezli naše auta, takže můžeme letět domů my. To znamená, že budeme doma už dnes večer. Nemůžu se dočkat, až uvidím našeho druha. Vím, že Rykerovi se po něm také stýská.

Abychom ušetřili čas, Ryker nakládal auto, zatímco já jsem běžel do kanceláře podepsat zbytek našich papírů.

Cítil jsem, jak mnou proudí vzrušení, když jsem vycházel z kanceláře. Nicméně, úsměv mi zmizel z tváře, když jsem uviděl Brocka, Gartha a Bradena spolu s dalšími dvěma, které jsem neznal. Viděl jsem je tu už dřív, ale neznám jejich jména.

"No ne, jestli to není ten teplouš, co miluje Alfy!... Řekni mi, jak jsi to udělal? Jak jsi z jednoho z mých nejlepších přátel udělal buzeranta, co miluje Alfy, jako jsi ty?"

Řekl, načež jsem o krok couvl a sledoval, jak ke mně všech pět kráčí se zatnutými pěstmi.

Garth na mě vrčel, zatímco otevíral a zavíral ruce.

"Víš, když o tom teď přemýšlím, dává to smysl! Pokaždé, když jsem viděl Rykera, vždycky jsem viděl i tebe! Vždycky jsem si myslel, že je to jen proto, že jste byli přátelé a pocházíte ze stejné oblasti a vyrůstali jste spolu. Ale teď vím, že to tak není. Byl jsi do něj zkurveně zabouchlej, ty nechutnej buzerante!"

Řekl a díval se na mě s takovým znechucením a nenávistí.

"Poslyšte, kluci, je mi jedno, koho máte nebo nemáte rádi. Jsem tu jen se svým druhem, abychom si vzali naše věci a odjeli. Za pár minut odjíždíme, takže už nás nikdy neuvidíte."

Řekl jsem v naději, že když to řeknu, nechají mě na pokoji. Ale věděl jsem, že to neudělají, věděl jsem, že hledají záminku k vyvolání rvačky a že není nic, co bych mohl říct, abych se z toho dostal.

"Víš, že bohyně ve skutečnosti nedává dohromady samce. Vsadím se o co chceš, že jsi do něj byl tak buzerantsky zabouchlej, že jsi donutil nějakou čarodějnici, aby ho přesvědčila, že je tvůj druh!

Možná jsi ho obelstil, ale nás neoblbneš! Alfové nemají být spolu, ani nemají být s jinými chlapy! Zaplatíš za to, co jsi udělal, ty malej zasranej buzerante!"

Řekl, když ke mně přistoupil. Výhrůžně jsem zavrčel, abych je varoval, ať stáhnou, a vysunul jsem drápy. Připraven se bránit.... Nebyl jsem však připraven na to, že se na mě vrhnou všichni najednou.

Než jsem stihl zareagovat, všech pět do mě začalo bít a kopat současně. Údery přicházely ze všech stran, nedokázal jsem se ani soustředit na jednoho konkrétního člověka, jak jsem přijímal ránu za ranou do obličeje, hlavy a těla.

Po celou dobu, co mě bili, jsem neustále slyšel, jak mi každý z nich říká, jak jsem nechutný. Neustále jsem slyšel, jak se ohánějí slovem buzerant.

Šel jsem k zemi rychleji, než jsem si myslel. A tehdy jsem věděl, že je se mnou konec. V tu chvíli se každá pěst změnila v kopanec, jak do mě nepřestávali kopat znovu a znovu. Všech pět. Cítil jsem, jak mi hlava letí dozadu, když jsem dostal kopanec přímo do obličeje. Ústa se mi okamžitě zalila krví a cítil jsem, jak se mi uvolnil zub.

Nestihl jsem ho ani vyplivnout, než jsem ucítil další kopanec do strany hlavy těsně za uchem, a můj sluch se okamžitě otupil. Na chvíli se mi zatmělo před očima, než jsem ucítil další kopanec do zadní části hlavy. Uslyšel jsem ten zlověstný zvuk lámajících se žeber, když jsem dostal kopanec do hrudníku. Křičel jsem z plných plic, když jsem cítil, jak se mi zlomil kotník, když jeden z nich zvedl mou nohu a pak s ní mrštil o své koleno.

Chtěl jsem si chytit kotník, jen abych dostal další kopanec do obličeje. Zatmělo se mi, ale stále jsem byl při vědomí. Všechno bylo tlumené, ale pořád jsem slyšel hlasité divoké vrčení, které se blížilo víc a víc. Vrčení bylo tak hlasité a tak primitivní. Rozvibrovalo mi útroby a kosti, jak se přibližovalo. Všichni kolem mě byli najednou pryč a to byla ta poslední věc, kterou si pamatuji, že jsem cítil. Ten pocit stavu beztíže, když jsem najednou zůstal sám.

....

Zasténal jsem, když jsem přišel k sobě. Celé tělo mě bolelo. Ucítil jsem jemný dotek na tváři a uslyšel tlumený hlas. Otevřel jsem oči, několikrát jimi zamrkal a všechno se velmi pomalu zaostřovalo.

Když se tak stalo, uviděl jsem slzami zmáčenou tvář mého druha. Oči měl oteklé a červené. Bylo vidět, že dlouho a těžce plakal. Podíval jsem se za něj a viděl všechny naše přátele. Několik z nich bylo celých od krve, přesně jako Ryker.

V tu chvíli se mi všechno vrátilo a já si vzpomněl na ten brutální útok.

Útok proto, že jsem miloval jiného muže a ten je náhodou také Alfa. Všechno to, co je tabu pro některé lidi, kteří nejsou odtud, odkud jsem já.

Některé z těchto států stále považují lásku mezi muži za hřích. Nevěří, že by muži měli být spojeni jako druhové s jiným mužem.

Dělají zlé věci druhům, kteří jsou muži.

Jsem si jistý, že kdyby se můj druh neobjevil, pravděpodobně by mě zabili. To je to, co dělají, zabijí vás nebo vám velmi ublíží.

A pokud se nepoučíte napoprvé, pokud vás náhodou nechají žít a přistihnou vás s vaším druhem znovu, zabijí vašeho druha a přinutí vás se dívat, než zabijí i vás.

Slyšel jsem ty hororové historky od ostatních, kteří to viděli na vlastní oči, u lidí, které znali, nebo o tom slyšeli.

Natáhl jsem ruku a ta spočinula na tváři mého pohledného druha. Nikdy jsem nebyl tak vděčný jako v tuto chvíli za to, že nežiju na takovém místě. Že pocházím z místa, kde je láska stejného pohlaví přijímána.

"Miluju tě!"

Zachraptěl jsem svým zlomeným hlasem, který zněl jako proklatá žába. Slzy mu tekly po tváři, když se naklonil a vtiskl mi polibek na rty. Ale byl lehký a jemný. Jako by se bál dotknout mých rtů, a já vím proč. Bolely a stále jsem v nich cítil krev.

"Myslím, že Orion by tu měl brzy být. Volal jsem Kingstonovi a řekl mu, co se stalo. Nemám Leovo číslo, jinak bych mu volal přímo."

Řekl. A sotva tahle slova pronesl, oba jsme se rozhlédli, protože jsme ucítili zvláštní vibraci a uslyšeli známé hučení.

Člověk by si myslel, že už na to budeme zvyklí, ale oba jsme sebou stejně trhli, když jsme viděli Oriona najednou se objevit přímo vedle nás.

Pokud jde o naše přátele, to je jiný příběh. Oriona předtím nikdy neviděli, ani nikdy předtím neviděli anděla.

Orion se objevil v celé své slávě. Tělo mu bíle zářilo s jeho nádhernými jemnými bílými pernatými křídly široce roztaženými. Oči mu bíle plály, když se rozhlížel po všech kolem.

Jakmile usoudil, že je vše v pořádku, přistoupil blíž a můj druh uhnul, aby mu udělal prostor. Podíval se na mě s bolestí v očích.

"Moc se omlouvám, Kierane."

Řekl, natáhl ruku a položil na mě své dlaně. Jednu ruku položil na mou levou nohu a druhou na čelo.

Jeho křídla se znovu rozevřela a tělo začalo zářit jasně bílou barvou, stejně jako jeho oči. Ucítil jsem, jak se mi místy, kde se mě dotkl, začíná po těle rozlévat teplý pocit. Zaskřípal jsem zuby, když jsem ucítil, jak mi kosti zacvakávají zpět na své místo. Má žebra a můj kotník. Zasténal jsem, když kost v kotníku přeskočila zpět. To bolelo asi nejvíc.

Tohle rozhodně trvalo déle než minule, když mě léčil. Ačkoli minule to bylo spíš lokalizované zranění, zatímco tohle bylo v podstatě všude.

A protože tentokrát nemá nikoho jiného na léčení, dal si záležet, aby mě plně vyléčil ze všech mých zranění. Po několika okamžicích se jeho křídla složila dolů a záře z jeho těla i očí vybledla.

"Proč se vy kluci rovnou nerozloučíte. Mám vás vzít také domů."

Řekl a mé oči se rozšířily. To znamená, že budu doma dřív, než jsem si myslel! Budu doma během několika sekund! Pomyslel jsem si a rychle se podíval na Rykera, který vypadal stejně šťastně jako já, když se rychle pohnul a vrhl se na mě. Tentokrát se nebál mě dotknout a jeho tělo narazilo do mého.

Po chvíli se odtáhl a oba jsme se podívali na naše přátele, kteří stále s vykulenýma očima zírali na Oriona. Hleděli na něj v naprostém úžasu.

Oba jsme se postavili a uchechtli se, když jsme se podívali na naše přátele.

"Kluci, to je náš strýc Orion a jeho člověk je Leo."

Řekl Ryker tak pyšně a teatrálně máchl rukou.

Orion se na Rykera usmál, než se podíval zpět na naše přátele.

"Těší mě, přátelé Rykera a Kierana.

Děkuji vám, že jste pomohli Rykerovi zachránit Kierana. Matka vám také děkuje. Matka říká, že je tak pyšná na každého z vás. Je pyšná na to, v jaké úžasné muže vyrůstáte."

Řekl a oni se na nás podívali, nejistí, o čem to mluví.

"Matka je měsíční bohyně."

Řekl jsem a usmál se na ně. Oči se jim rozšířily. Sledoval jsem, jak se oči několika přátel okamžitě zalily slzami, když si uvědomili, co řekl.

Naše měsíční bohyně je na ně hrdá. Při tom uvědomění jim stékaly po tvářích slzy.

"Matka vás miluje, každého z vás!" Řekl a usmál se na ně.

Podívali se na nás s úsměvem a utírali si slzy z tváří.

"Buďte v kontaktu! Vy pitomci jedni mrňaví! Nezapomeňte nám tentokrát zavolat! A přísahám, že jestli někdy budete kdekoli poblíž nás a nezavoláte, abyste nám dali vědět, přijdu si vás najít! Opovažte se nepřijet na návštěvu!"

Říká Ryker, což všechny rozesměje, včetně mě. Ryker mě objímá kolem ramen a pak kývne na Oriona.

"Vezmi nás domů, tvá výsosti."

"Nejsem, nejsem král... Jsem anděl!"

"Tak nás tedy vezmi domů, tvá zářivosti!"

Orion nakloní hlavu a podívá se na Rykera zmateně. Kousnu se do rtu, abych se nesmál.

"Proč si z Oriona musíš vždycky takhle střílet!"

Řekl jsem, což Rykera rozesmálo na celé kolo.

"Protože je to moc snadný!" Řekl Ryker.

"Orione, ignoruj tohoto idiota a vezmi nás domů!"

Řekl jsem a natáhl k Orionovi ruku. Zavrtěl hlavou a snažil se nedívat na Rykera, když nás oba chytil.

Tohle je poprvé, co vzal někoho z nás. Ani jeden z nás to ještě nezažil.

Hučení bylo ještě hlasitější, než jsem čekal. Vibrace byly ještě intenzivnější. Otřáslo to každým vláknem mé bytosti. Jakmile mi pod nohama zmizela zem, uviděl jsem to nejoslnivější světlo, jaké mi kdy blesklo před očima. Pevně jsem zavřel oči, abych je před ním chránil.

O chvíli později jasné světlo zmizelo a pod nohama jsem opět cítil pevnou půdu. Orion nás pustil a já padl na kolena a pozvracel se. Nebyl jsem sám. Cítil jsem, jak Ryker klesá na zem se mnou. Uslyšel jsem zvuk jeho zvracení hned vedle mě, což mě při tom zvuku donutilo zvracet ještě víc.

Jsem si docela jistý, že v tuto chvíli jsme jeden druhého nutili zvracet dál a dál, protože přesně to se stalo. Oba jsme nepřestávali zvracet, dokud jsem se od něj nakonec neodplazil.

Svalil jsem se dozadu do trávy, tak vděčný, že s námi skočil ven a ne dovnitř.

Byl by to sakra nepořádek k uklízení, kdybychom byli uvnitř.

"To bylo docela nechutné!"

Slyšel jsem Oriona říct a šokovaně jsem k němu vzhlédl. Jen abych viděl, jak se na nás oba dívá se znechuceným výrazem ve tváři a drží si žaludek.

Jsem si celkem jistý, že je to poprvé, co vidím anděla na pokraji zvracení. Hádám, že to se stane, když se díváte na dva lidi, jak nepřetržitě a donekonečna zvrací.

"Trhni si! Neměl bys být chápavý nebo tak něco! Proboha, jsi anděl! Nemůžeš to zařídit, abychom nezvraceli!"

Slyším Rykera říct a ohlédnu se, abych viděl, jak si utírá ústa hřbetem ruky. Hodil jsem hlavu zpět do trávy a začal se smát.

Podíval jsem se na krásné nebe, na stromy kolem mě a na sídlo smečky po mé levici a smál se ještě víc.

Jsem doma!... Doma nebylo nikdy tak dobře jako v tuto chvíli!