Pohled Kierana

Probudil jsem se a cítil, jak mě objímají silné paže a zespodu sálá teplo. Zmatený jsem odtáhl hlavu, jen abych viděl, jak pode mnou spí Ryker.

Podíval jsem se na hodiny vedle postele a viděl, že je 8:30. Podíval jsem se na dveře, zvědavý, jak se sem dostal.

Vím, že jsem je neotevřel. Usnul jsem poté, co jsem tu ležel až příliš dlouho. Seděl jsem a zíral na něj. Chtěl jsem se k němu zase schoulit. Zabořit tvář do jeho krku a obtočit kolem něj paže... Ale byl jsem zraněný. Takže jsem místo toho vylezl z postele, vzal si své věci a šel se osprchovat.

Včera mě úplně ignoroval, přesně jak jsem tušil. Bylo to úplně stejné, jako než jsme vůbec odjeli. Seděl na druhém konci stolu. Co nejdál ode mě... Nikdy se na mě nepodíval, ani jednou. Zase to bylo, jako bych neexistoval.

Ani se neobtěžoval mi za celý večer zavolat nebo napsat. Nemám tušení, co včera v noci vůbec dělal. Vím jen, že jsem usnul poté, co jsem hodiny ležel v posteli vzhůru.

....

Vrátil jsem se do pokoje a byl překvapený, že stále leží v mé posteli a spí. Zavřel jsem dveře a postaral se, aby hlasitě bouchly. Vyskočil, rychle se rozhlédl, než jeho oči spočinuly na mně.

Vydechl, nechal tělo dopadnout zpět a hlava ho udeřila o polštář.

"Bohyně, to jsi těmi dveřmi musel tak třísknout! Málem jsi mi způsobil infarkt!"

Řekl a přejel si rukama po obličeji.

"Jdu do kanceláře zjistit, jestli pan Sterling už volal našim otcům. Jdeš se mnou?"

Řekl jsem, položil své věci a pak si pověsil ručník na háček, aby mohl uschnout.

Podíval se na hodiny a pak se posadil.

"Pojďme si nejdřív dát snídani. Umírám hlady!"

Řekl, než popadl své oblečení a oblékl si ho.

"Chci mít tohle sakra hotové, abychom odsud mohli vypadnout! Chci jít domů."

"Ale vždyť jsme zrovna přijeli! Doufal jsem, že se ještě někdy později sejdeme s klukama, než odjedeme."

"Včera jsi se s nima sešel. Od chvíle, co jsme sem dorazili, až do doby, kdy ses vloupal do mého pokoje!"

"Vloupal do tvého pokoje? Nenazýval bych to vloupáním, přišel jsem se vyspat se svým druhem!"

Řekl, když mě zezadu objal pažemi a vtiskl mi polibek na krk.

Hloupé pouto druhů a moje hloupé tělo na něj zareagovalo a přistihl jsem se, jak se o něj opírám a zavírám oči.

Jeho ruka mi bloudila po břiše a hrudi, zatímco mi na krk tiskl vlhké polibky s pootevřenými rty.

Konečně jsem se z toho dokázal vzpamatovat, chytil ho za ruce a odpojil ho od sebe.

Odstoupil jsem od něj, vzal si ze stolu peněženku a telefon a strčil si je do kapes.

"Fajn, jdeme!"

Řekl jsem, aniž bych se na něj podíval, a zamířil ke dveřím.

Prakticky jsem slyšel, jak se usmívá, když si pospíšil ze dveří za mnou. Překvapeně jsem pohlédl dolů, když jsem ucítil, že mě vzal za ruku. Jeho prsty se propletly s mými, jak kráčel chodbou vedle mě.

Podíval jsem se na něj a viděl jsem, jak se usmívá a dívá se před sebe.

Rozhlédl jsem se kolem, zajímalo mě, jestli nás někdo může vidět. Ale nikoho jsem neviděl, alespoň nikoho, koho bychom znali.

Když jsme se blížili k jídelně, zazvonil mu telefon, pustil mou ruku, aby ho zvedl. Zasmál se, když se podíval na displej, než ho strčil zpět do kapsy a popadl kliku u dveří.

"Co je vtipného?"

"Kluci se ptali, jestli se k nim přidáme."

Řekl, když mi podržel dveře. A opravdu, všichni na nás zavolali, jakmile jsme vešli do jídelny. Cítil jsem, jak mi zčervenala tvář, a zavrtěl jsem nad těmi idioty hlavou.

Téměř každý z nich vstal a začal na nás křičet, chovali se jako malé školačky, kterým právě vešel do místnosti jejich idol.

Všichni v jídelně se začali rozhlížet, kdo to vešel, téměř čekali nějakou slavnou osobnost nebo tak něco, ale vypadali zmateně, když jsme to byli jen já a Ryker.

"Jsem rád, že jste si konečně uvědomili, jak jsem úžasnej!"

Řekl Ryker hlasitě s úsměvem na tváři, když jsme k nim přistoupili.

Ryker sáhl nahoru, chytil bramboráček, který po něm někdo hodil, a strčil si ho do pusy.

A samozřejmě jsem sledoval, jak kráčí k Brockovi, na druhý konec stolu, kde pro mě nebylo místo, a slyšel jsem Codyho, jak volá moje jméno, posouvá se a dělá mi místo.

Alespoň to tentokrát nebolí tolik jako včera. Hádám, že si na to zvykám a vracím se do starých kolejí. Pomyslel jsem si, když jsem se posadil vedle usmívajícího se Codyho.

"Panebože! Včera v noci jsi o všechno přišel!" řekl Cody se smíchem.

"Kámo, totálně jsme napálili holky, vplížili jsme se do jejich pokojů a přilepili jim vteřiňákem všude po pokojích takový malý gumový péra.

Čéče, Roxy byla nasraná! Přistihla Rykera a on musel utýct jejím oknem."

Brock řekl a smál se.

Ano, máme tu v kampusu holky. Na druhém konci kampusu je malá sekce pro všechny dívky, které si myslí, že budou Luny.

Výcvik Lun... Většina holek tam je namyšlená.

"Ani to nebylo vtipný! Ta holka se mi snažila stáhnout mý zpropadený kalhoty!" zařval Ryker přes stůl na Codyho, který se smál.

"To je proto, že se snažila dostat víc tohodle macka!" řekl Brock a smál se ještě víc.

"Kámo, to asi jo! Ta holka se snaží dostat víc tvýho ptáka od tý doby, co ho měla naposled!"

Řekl Cody a já sklopil zrak na své ruce. Vím, že nejsem jeho první, ale stejně to bolí slyšet. Obzvlášť když vím, že s ní měl sex i potom, co věděl, že jsem jeho druh.

To pro mě bylo nejtěžší a bolelo to víc, než když mi ublížil fyzicky. Trvalo mi docela dlouho, než jsem se přes to přenesl. Málem jsem kvůli tomu odešel ze školy.

Je to něco, na co jsem už dlouho nepomyslel, a slyšet, jak se o tom znovu mluví, je jako strhávat obvaz z otevřené rány.

"Půjdu si vzít nějaký jídlo."

Řekl jsem, když jsem vstal. Chtěl jsem být co nejdál od tohoto rozhovoru.

Hruď mě bolí, když si beru jídlo. Kráčím vpřed, posouvám svůj tác a mířím k pokladně. Ani jsem nedával pozor, byl jsem ve svém vlastním malém světě, když se jeho tác srazil s mým. Vylekalo mě to a nadskočil jsem, rychle jsem se podíval, kdo to je, abych viděl Rykera, jak se na mě dívá se smutným výrazem ve tváři.

"Jsi v pořádku? Nezdáš se být ve své kůži."

Chvíli jsem se na něj díval, než jsem odvrátil zrak a šel k pokladně.

"Jsem v pohodě," řekl jsem, když jsem paní podával svou kartu.

"Jeho jídlo taky," řekl jsem paní, než mou kartu protáhla terminálem.

"Děkuji!" řekl jsem, vzal si kartu, popadl tác a odcházel.

"Počkej chvíli!" řekl Ryker, když položil svůj tác na nejbližší stůl vedle nás. Popadl můj tác, položil ho vedle svého a postavil se přede mě.

"Nejsi v pořádku. Co se děje?"

Řekl, když natáhl ruku a jemně mi vzal obličej do dlaní. Palcem mě lehce pohladil po tváři.

Málem jsem se do toho dotyku rozplynul. Ale vzpomněl jsem si, kde jsme, a nechtěl jsem, aby se cítil hloupě, až si uvědomí, že zapomněl. Takže jsem od něj ustoupil.

Podíval se na mě, pak si povzdechl, přistoupil blíž a vzal mě za ruce.

"Co se děje? Proč ode mě odcházíš?"

"Protože myslím, že zapomínáš, kde jsme. Tvoji přátelé jsou tamhle."

Řekl jsem a kývl hlavou jejich směrem. Ohlédl se na ně, pak se podíval na mě, zavřel oči a vydechl.

"Neuvědomil jsem si, že to dělám... Omlouvám se! Nedělal jsem to schválně. Prostě jsem se nechal unést našimi přáteli...

Nesnažil jsem se tě ignorovat nebo odstrčit."

Řekl, než si mě přitáhl k sobě a objal mě. Stál jsem tam jako přimražený, nejistý, jestli ho mám obejmout také. Nechci ho rozrušit nebo způsobit, že bude před svými přáteli vypadat hloupě. Podíval jsem se jejich směrem a viděl, jak se na nás každý z nich zmateně dívá.

"Dívají se na nás," zašeptal jsem, když jsem se snažil odtáhnout. Odtáhl se, ale dál se mě držel a ohlédl se na ně. Chvíli se na ně díval, jeho oči přejely každou tvář, než se podíval zpět na mě se smutným výrazem.

"Miluju tě, Kierane!" Řekl, než se naklonil a přitiskl své rty na mé.

Jeho levá ruka mi svírala tvář, zatímco jeho pravá paže se mi obtočila kolem pasu a přitáhla si mě k sobě. Jeho jazyk vklouzl do mých úst a cítil jsem, jak se v něm rozplývám. Zavřel jsem oči a cítil jen jeho. Srdce mi bušilo, jako by mi chtělo vyskočit z hrudi.

Nemohl jsem uvěřit, že mě líbá před nimi. Před každým jedním z našich přátel. Slyšel jsem pár zalapání po dechu z jejich směru a několik i z celé jídelny.

Ta zalapání po dechu pocházela od ostatních Alfů ve výcviku, kteří právě viděli dva Alfy, jak se líbají. Vsal můj ret do úst, když polibek ukončil, než mě znovu letmo políbil na rty. Lehce mě pohladil po tváři, když se na mě díval.

"Nestydím se za to, že jsem s tebou, nestydím se za to, že jsi můj druh. Tak moc tě miluju!" Řekl, než se otočil čelem k místnosti.

"Všichni, rád bych vám představil svého druha, Kierana, který se brzy stane dalším Alfou smečky Creek!

Ano, slyšeli jste dobře. Jsme oba Alfové a oba jsme druhové... Miluju tohoto muže celým svým srdcem!"

Řekl nahlas a hrdě, když se rozhlédl po místnosti. Snažil se zajistit, aby navázal oční kontakt s každým Alfou ve výcviku, který byl v místnosti.

Nervózně jsem se rozhlédl po místnosti a viděl tolik různých reakcí. Viděl jsem šok, viděl jsem úsměvy, viděl jsem výraz znechucení na několika tvářích. Včetně některých našich přátel.

Konkrétně Brocka. Podíval se na nás s takovým znechucením a nenávistí, pak náhle vstal.

"Vy jste zkurveně nechutný!"

Řekl, než vyrazil z místnosti.

"A ty jsi zkurvenej kretén!"

Zařval Ryker a ukázal mu prostředníček.

"Má ještě někdo námitky? Pokud ano, můžete mi políbit prdel! Protože já miluju tady toho muže!"

Řekl, než se otočil ke mně a znovu přitiskl rty na mé. Obtočil mi paže kolem pasu a pevně mě stiskl, když mě zvedl do vzduchu.

Ohlédl jsem se na stůl, kde seděli naši přátelé, a s úlevou jsem zjistil, že další dva, kteří nevypadali nadšeně, jsou pryč. Naklonil se, popadl mě za stehna a vytáhl si mě výš. Přiměl mé nohy, aby se kolem něj ovinuly, a mé paže se ovinuly kolem jeho krku.

Kroutil jsem hlavou s úsměvem, když mě můj druh nesl zpět ke stolu a pak mě posadil vedle Codyho.

Cody měl na tváři ten nejširší úsměv, když se na mě podíval.

"Jsem za tebe tak zkurveně šťastnej! Gratuluju, kámo!"

Řekl, položil ruku na obě naše ramena a stiskl je.

Cítil jsem, jak mi Ryker vtiskl polibek na tvář.

"Děkuju, tenhle chlap mě dělá kurevsky šťastným!"

"Tak co se změnilo? Jak to, že ses zrovna teď rozhodl chovat se, jako by existoval, když včera večer a před chvílí jsi to nedělal?" Řekl Cody, než si nacpal pusu bramboráčky.

"Upřímně, prostě jsem nepřemýšlel. Zrovna jsem se sem vrátil a viděl vás. Nesnažil jsem se ho ignorovat, asi jsem si jen neuvědomil, jak snadné bylo vklouznout zpět do starých kolejí.

Ani jsem si neuvědomil, že to dělám, dokud to nebylo před pár minutami. Dokud jsem neviděl, jak moc je zraněný. Nechtěl jsem to udělat, miluju tohohle chlapa, už nikdy bez něj nechci být!"

Řekl a já přísahám, že mi srdce málem vyskočilo z hrudi. Usmál jsem se na něj, na svého pohledného druha.

"Taky tě miluju, tak moc!"

Řekl jsem, když jsem mu ovinul paže kolem krku a zabořil tvář do jeho krku.

"Budete si jeden druhého značit?" Řekl, když jsem se odtáhl.

"Už jsme to udělali." Řekl Ryker, natáhl ruku a stáhl mi límec a pak svůj.

"Nekecej! Takže je to fakt pravda! Kámo, gratuluju vám! Jsem za vás dva vážně tak šťastnej!"

Řekl s tím nejširším úsměvem na tváři. Zbytek našich přátel byl v naprostém šoku, ale také se usmívali a gratulovali nám.

Bylo to opravdu zvláštní, když to konečně všichni věděli. Byl jsem si jistý, že více z nich s tím nebude souhlasit. Upřímně řečeno, jsem šokovaný, že to byli jen tři.