Elara

Zvažuji, že se otočím a z baru odejdu, ale Kaelen si mě všimne dřív, než dostanu šanci, a pokyne mi, abych šla k němu. Poháněna částečně zvědavostí a možná i trochu tím poutem mezi druhy, které mě neodbytně táhne, si povzdechnu a zamířím k němu.

„Elaro,“ řekne a vstane, když se přiblížím. Odtáhne mi židli, jako bychom byli v nějaké luxusní restauraci. „Přišla jsi.“

Sednu si a dělám, co můžu,